"Chceš mě, ale nejsi mi schopný dát, co si zasloužím?" ptá se nevěřícně Alena a neví, zda ve vztahu pokračovat

Svět ženy tentokrát kontaktovala paní Alena, která už neví, kudy kam, a touto cestou žádá o radu. Našla si přítele, se kterým, když jsou spolu, je všechno zalité sluncem. Problém nastává ve chvíli, kdy si Alena uvědomí, že by s ním chtěla víc. Víc společně stráveného času, víc zážitků, víc lásky. Ostatně, své pocity nám přesně popsala.

Stalo se to, v co jsem už nedoufala

Nikdy by mě nenapadlo, že se na prahu čtyřicítky ještě zamiluju a že to bude jako by mi bylo dvacet a v břiše mi létalo snad tisíc motýlků. Přesto se mi to podařilo, a ten pocit bych přála každému, kdo na lásku někdy rezignoval. 

Jenže jak už to bývá, všichni vždycky chceme víc. To "víc", které se po čase nakonec ozve. Vůbec jsem neplánovala lásku hledat, natož ji najít. Navíc s někým, koho jsem dlouho považovala za nejlepšího kamaráda a nikdy nepřemýšlela nad tím, že by zde mohlo vzniknout i něco víc. Pak mě ale pozval do kina a tento jeden nestřežený okamžik všechno změnil. Šla jsem, samozřejmě, vždyť to byl přece "pouze" kamarád, od kterého nehrozilo žádné nebezpečí. "Užijeme si legraci, dáme si něco k jídlu a bude nám fajn," říkala jsem si, když se zeptal, zda bych s ním nešla skouknout jeden film.

Bezpečné rande s "kamarádem"

Dlouho jsme si psali a stejně dlouho se domlouvali na setkání. Vždy to ale z nějakého důvodu nevyšlo, jemu nebo mě. Až teď a já si říkala, že teď už bych mu košem dát neměla. Přiznám se, že párkrát jsem to zrušila já, protože i když byl kamarád, líbil se mi a já nechtěla náš vztah komplikovat. Když se ve vašem životě má něco stát, stejně se tomu nevyhnete a já už před svým imaginárním strachem odmítla utíkat. Když se tedy zeptal naposled, zda nezajdeme do kina, řekla jsem ano, dokonce bez sebemenšího zaváhání. "Musíš ven, přece nemůžeš být jen zavřená doma," znělo mi v hlavě a já věděla, že pro jednou mám skutečně pravdu.

Vyzvedl mě v sedm, abychom včas dojeli na místo určení. Film byl fajn, jen jsem sama na sobě pozorovala, že je mi vlastně líp, než bych předpokládala. Na cestě domů, když zastavil, abych vystoupila, jsem se k němu naklonila, ale namísto klasické pusy na tvář jsem ho políbila. Nevím, proč jsem to udělala, ale stalo se.

Víte, jaké jsou druhy polibků? Přečtěte si náš článek.

Byla jsem v tom až po uši

Pak už to mělo rychlý spád. Začali jsme se scházet a vše, čemu jsem se bránila, se stalo nedílnou součástí našich životů. Nedokázala jsem mu odolat. Tak moc mě přitahoval, tak moc mi s ním bylo dobře, že jsem se ani bránit nechtěla. A v posteli jsem se s ním rozhodně nenudila. Jediné, co mi vadilo, že když jsem něco navrhla já, nikdy nemohl. Proč? Má snad někoho a věší mi, jako většina "zralých" mužů, bulíky na nos? Jenže on byl jiný. Neurážel se, nebyl zlý a pokaždé, když bylo potřeba něco řešit, to řešil. Mluvil a vysvětloval. Tak jsem se jednou zeptala, jakou o nás má představu. "Zajímavá otázka, ale asi ti nejsem schopný odpovědět." V tu chvíli mi lehce zatrnulo, protože jsem padala do něčeho, odkud už nebylo snadné jen tak utéct.

"Jsem složitý, byl jsem dlouho sám a zvykl jsem si. Když už se mi povede mít chvilku volna, nejraději ji trávím sám, proto nevím, zda jsem schopný ti nabídnout, co si zasloužíš," odpověděl mi a já to v první chvíli chtěla vzdát. Chtěla jsem spálit všechny mosty, jako to ostatně dělám celý život a utéct někam pryč. Dál od toho všeho. Ale nemohla jsem. Něco ve mně mi radilo počkat, protože jsem cítila, že mi nelže. Že jen potřebuje trochu času na to se v našem vztahu aklimatizovat a adaptovat se na fakt, že už není sám, ale zadaný. Já sama se pak taky rozhodla pozměnit strategii. Pustila jsem to a přestala jsem chtít mít všechno pod kontrolou.

Jak dlouho mám čekat?

Ulevilo se mi. Najednou jsem se nešťourala v tom, jestli vše, co říká, je pravda nebo ne. Uklidňoval mě fakt, že kdyby lhal, pravdu se stejně jednou dozvím. Taky jsem snad poprvé v životě přijala fakt, že každý chlap nemusí být grázl. Jen nevím, kolik času tomu dát a dokdy čekat? Už bych chtěla mít šťastnější život! Jak poznat chvíli, kdy odejít, protože to nebude mít smysl? Nechci dělat unáhlené závěry a připravit se tím o člověka, se kterým se směju, který je na mě hodný a se kterým jsem denně v kontaktu jen proto, že fyzicky se vidět každý den nemůžeme. Na druhou stranu ale nechci dojít do bodu, kdy zjistím, že se nakonec vůbec nic nezměnilo.

Klíč je v komunikaci, dejte partnerovi i sobě čas

Názor odborníka, doktorky Suzanne Degges-White Ph.D.

Pokud váš partner stále neví, zdali vztah chce nebo zda se chce raději věnovat jiným činnostem, je potřeba zohlednit dvě věci. Tou první je fakt, jak se cítíte, zdali jste šťastná a důvěřujete mu nebo se utápíte v neustálých pochybách, že kdykoliv je bez vás, zcela jistě vám lže. Je nutné, abyste v tomto ohledu byli otevření. Nebáli se partnerovi sdělit své skutečné pocity a touhy. Jen tak máte možnost situaci vyřešit. Zjistit, zdali je za větou "nevím, zdali jsem schopný ti dát, co si zasloužíš," jen potřeba času celou situaci si srovnat a adaptovat se na ni anebo neschopnost a nechuť na vztahu pracovat.

Důležitá je komunikace. Nebát se mluvit z očí do očí, abychom zjistili, kde je pravda a jak se při partnerově sdělení cítíme. Někdy ten druhý neví, ale ne proto, že by vás nemiloval, jen byl dlouho sám a na vztah se potřebuje více času.

Stalo se vám něco podobného? Třeba za to mohou hvězdy. Přečtěte si, jaká znamení zvěrokruhu jsou k sobě přitahována.