Přejít k hlavnímu obsahu

Kde se vzaly porodní báby: Ženy z okraje společnosti pomáhaly rodit vznešeným paničkám, požívaly mrtvé slepice

Porodní báby, známé také pod mnoha dalšími názvy jako ženy položné, nebo v minulosti jako báby pupkořezné, jsou jednou z nejstarších a nejdůležitějších profesí v historii lidstva. Bez jejich pomoci by řada žen a jejich potomků nepřežila, a to i přesto, že neměly k dispozici téměř žádné nástroje nebo snad vzdělání. Jaká je historie těchto žen?

Historie porodních bab sahá až do paleolitu, kdy ženy rodily v náročných a často život ohrožujících podmínkách. V průběhu věků se role porodních bab vyvíjela společně s měnícími se společenskými normami a medicínskými poznatky.

Z antiky do českých zemí

V antice byly porodní báby uznávanými odbornicemi, jejichž práce byla založena na hlubokých znalostech a intuici. Sóran z Efesu, antický autor, ve svém díle O věcech ženských popsal ideální vlastnosti porodní báby. „Žena gramotná, duchaplná, obdařená dobrou pamětí, pracovitá, počestná a bez smyslových vad. Má mít zdravé končetiny, silné tělo a dlouhé štíhlé prsty s krátkými nehty. Má být klidné povahy, střízlivá, bez předsudků a nemá být chtivá peněz, aby neposkytovala látky vyvolávající potrat za úplatu,“ zněla slova z díla O věcech ženských, které je považováno za nejlepší starověkou učebnici gynekologie a porodnictví.

Jak to ale bylo u nás? V českých zemích se nejstarší zmínky o porodních bábách datují do konce 12. století. Do té doby rodily ženy pouze za přítomnosti dalších žen z příbuzenstva, muži měli k porodu přístup přísně zakázán. Situaci ve středověku neulehčovalo ani stále sílící křesťanství, které jako nejideálnější početí uznávalo to neposkvrněné Panny Marie a krvavé zákroky bývaly spojeny s ďáblem, proto je nemohli provádět lékaři. K porodům proto přistupovaly právě porodní báby, které často neměly žádné vzdělání a žily na okraji společnosti.

Těhotenství v Osvětimi: Potraty bez narkózy, tajné porody a škrcení novorozenců

Hrůzy spáchané v koncentračních táborech za druhé světové války zůstanou už navždy činy, které normální lidská mysl dodnes nedokáže pochopit. V Osvětimi umíraly a trpěly miliony lidí a mezi nimi i tři těhotné ženy, jimž se jejich stav podařilo utajit. Jak dokázaly porodit a zachránit své děti?
svetzeny.cz

Kýchání a zabitá slepice

Protože se vyznaly v bylinkách, bývaly někdy považovány za šarlatánky, nebo dokonce čarodějnice. Často to byly nevzdělané a většinou se výhradně jednalo o starší ženy a vdovy, které již za svůj život nasbíraly mnoho zkušeností. Nedisponovaly téměř žádnými pomůckami a u těžkých porodů se musely vyrovnávat z řadou komplikací. Pokud například dítě během porodu zemřelo a matka přežila, snažily se porodní báby vyjmout mrtvé tělíčko pomocí nálevů a napařování. Přišla-li matka o život a byla naděje na záchranu dítěte, provedla porodní bába primitivní císařský řez.

V 14. století byl dokonce v Praze údajně proveden první císařský řez, při kterém přežila matka i dítě. Tento případ ukazuje, že i ve středověku mohla být medicína pokročilejší, než se obecně předpokládá. V raném novověku začaly vznikat různé porodní příručky, které ale často hlásaly úplné nesmysly. Například se v nich tvrdilo, že je snadnější porodit chlapce než děvče. Urychlit porod se podle nich dalo uměle vyvolaným kýcháním. Na levé stehno rodičky se také přivazovalo srdce z čerstvě zabité slepice. Po porodu se muselo ihned odvázat, aby nedošlo k vyhřeznutí střev matky.

Jste určitě rodiče vlastního dítěte? Reálné příběhy dětí, které zaměnili v porodnici

Záměna dětí v porodnici je noční můrou všech rodičů. Dříve se uvádělo, že se chyba stane jednou na tisíc porodů. Aktuální skutečné číslo nikdo nezná, ale záměny dětí by díky novým kontrolním opatřením v porodnicích měly být už jen velmi vzácné. Přesto se stále dějí a dnes pro vás máme dva reálné příběhy záměny dětí.
svetzeny.cz

Vzdělávání porodních bab

Až Marie Terezie požadovala, aby porodní báby měly alespoň minimální vzdělání, a tak se ženy musely zúčastňovat krátkých kurzů a přihlížely pitvám, aby měly alespoň základní přehled o anatomii ženy. Porodní báby procházely zkouškami před ranhojičem a nosily odznak, aby se vědělo, že jsou ke své profesi vyškolené.

V 18. století zejména bohaté paničky a šlechtičny začaly služby porodních bab odmítat a vyhledávaly zkušené chirurgy, kterým se začalo říkat babici. Měli zajistit bezpečnější porod a zároveň tím padlo tabu o přítomnosti mužů u porodu. Od toho byl už jen kousek k porodnickým ústavům, jenž měly ještě více eliminovat hrozbu úmrtí jak u matky, tak dítěte, opak byl ale pravdou. Lékaři k rodičkám totiž často přicházeli s neumytýma rukama od jiných nemocných pacientů či od pitvy, a tak snadno šířili nákazu. To se změnilo až po roce 1847 s příchodem dezinfekce.

V té době se začala funkce porodních bab pomalu vytrácet, až po otevření prvního českého porodnického ústavu v Apolinářské nemocnici v Praze vymizela na čas docela. V posledních letech se ale pozice opět vrátila, i když s honosnějším názvem porodní asistentka. Tyto ženy jsou dnes vysoce kvalifikovanými zdravotnickými pracovnicemi, které musí projít rozsáhlým vzděláváním a certifikací. Jejich role se rozšířila na široké spektrum péče o matku a dítě, od prenatálního poradenství až po péči po porodu.

Hitlerova továrna na děti: Program Lebensborn měl zajistit nástupce dokonalé a čisté rasy

Šílených a zvracených nápadů měl Adolf Hitler v hlavě hodně a mnohé bohužel realizoval. Jedním z nich byl také program Lebensborn, jenž měl za úkol zalidnit Třetí říši čistokrevnou árijskou rasou. Plán byl jednoduchý - orgie příslušníků SS s vhodnými dívkami, únosy dětí pro převýchovu nebo adopce děti od neprovdaných těhotných žen. O budoucí část generace Árijců bylo postaráno v domovech pro matky, kde se rodilo jako na běžícím pásu.
svetzeny.cz
Zdroj článku