Měl tvář neviňátka a vysoké IQ, ale byl jedním z nejobávanějších vrahů v české historii kriminalistiky. Spartakiádní vrah děsil celý národ

Příběh spartakiádního vraha je dodnes fascinující i děsivý zároveň. Jiří Straka je díky svému běsnění jednou z nejtemnějších postav československé kriminální historie. Již v roce 1985, ve věku pouhých 16 let, se dopustil série brutálních vražd a znásilnění, které šokovaly celou zemi.

Stejně tak ale poté šokoval i právní a policejní systém. Tento muž měl navíc až dětsky nevinnou tvář, pod níž se ale skrýval naprostý zvrhlík.

Proč "spartakiádní" vrah?

Jiří Straka získal svou přezdívku proto, že se stal nechvalně známým právě během spartakiádního roku 1985, kdy se dopustil několika hrůzných činů. V období od února do května toho roku Straka znásilnil a zavraždil tři ženy, přičemž některé další jeho napadení přežily. Celkem napadl 11 žen. Strakova brutalita a metody, které používal, vedly k tomu, že se stal v té době jedním z nejhledanějších zločinců v Československu.

Dopadení ukončilo celonárodní strach

V době Strakova řádění ovládl hlavní město děs a hrůza. Ženy se bály chodit večer domů, nejistota ovládla ulice. I kvůli tomu bylo dokonce ohroženo pořádání spartakiády, která byla jakousi vizitkou tehdejšího režimu. Až takový spartakiádní vrah šířil strach. Jeho případem se zabývali nejlepší vyšetřovatelé a kriminalisté pod vedením Jiřího Markoviče. Po velkém pátrání nakonec k jeho dopadení dopomohla jeho první oběť – dvacetiletá restaurátorka, kterou začal škrtit, ale jí se podařilo utéct. Navíc policii nic neohlásila, až do doby, než objevila souvislost svého napadení s případy hledaného sériového vraha. Straka byl nakonec dopaden a v roce 1986 odsouzen k 10 letům vězení, což byla maximální trestní sazba pro mladistvé. Nakonec byl usvědčen ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží.

V hledáčku veřejnosti

Proces spartakiádního vraha vyvolal obrovský zájem veřejnosti a médií, a diskutovalo se o jeho mentálním stavu a schopnosti rozpoznat své činy a jejich dopady. Nakonec byl spartakiádní vrah diagnostikován hned s několika psychickými poruchami, které měly vliv na jeho chování a (ne)schopnost empatie. Nejsilnější byl jeho naprosto neovladatelný sexuální pud. Vraždil velmi brutálně, netradičními a bezcitnými metodami a ve velmi krátkých termínech. „Nikdy předtím ani potom jsem nepracoval pod tak strašným politickým tlakem. Dělali jsme na tom tři vyšetřovatelé a kromě toho dalších 200 policistů. Ženy v Praze se bály vyjít do ulic, málem se odkládala spartakiáda,“ řekl posléze kriminalista Jiří Markovič (†79).

Kromě trestu ve vězení tedy strávil dalších 9 let v psychiatrických léčebnách. I odtud byl ale nakonec propuštěn.

Formovalo ho jeho dětství?

Faktem je, že se Strakou byly problémy už od dětství, a to navzdory jeho vysokému IQ. To dosahovalo údajně 125, ale i tak byl problematickým studentem. „Dělal dojem temperamentního kluka, ale rozhodně ne nějakého grázla,“ vypověděla osmnáctiletá Ludmila, jedna z přepadených. Jako „živého“ kluka ho popisovali  i v místě bydliště, zatímco škola jej hodnotila jako průměrného žáka, který měl na víc, ale „neměl vytrvalost k učení.“ Nešel tedy na školu, ale vystudoval hornické učiliště ve Stochově u Kladna. Už tehdy začal krást, ale to na dlouho jeho potřeby neuspokojilo, stejně jako osahávání spolužaček a jejich šmírování na koupalištích. Vraždění mu přinášelo daleko větší potěšení.

„Jednou, asi v první třídě, jsem měl problémy ve škole. Jinak se po duševní stránce cítím zdráv, myslím, že jsem v pořádku,“ tvrdil několikanásobný vrah u soudu Psychologové a kriminalisté se dlouhodobě zajímali o Strakův případ, aby pochopili motivace a mentální stav zločinců jeho typu. Strakova krutost a nedostatek empatie byly předmětem mnoha studií, které se snažily najít odpovědi na otázky, proč a jak se mladý člověk může stát tak násilným. Jeho případ byl také poučením pro právní a psychiatrický systém, jak lépe identifikovat a léčit jedince s podobnými tendencemi.

Na to, co o Jiřím Strakovi řekl Jiří Markovič, se podívejte ve videu:

Nový život poznamenaný hrůznými činy

Po propuštění v roce 1994 si Straka změnil identitu a pokusil se začít nový život. Chtěl žít v anonymitě, přestěhoval se na Moravu, oženil se s jakousi Růženkou, s níž se potkal v léčebně. Nicméně, jeho minulost ho neustále pronásledovala a jeho případ je dodnes pravidelně připomínán médii a veřejností. Straka se tedy sice pokusil žít normální život, ale stín jeho činů zůstával. Vykoupení se tedy nedočkal.

Strakovy zločiny měly dlouhodobý dopad na českou kriminalistiku a veřejné povědomí. Jeho případ vedl ke změnám v právním systému, zejména v zacházení s mladistvými zločinci, i v diagnostice psychických poruch. Také zvýšil povědomí o nutnosti preventivních opatření a včasné intervence u rizikových jedinců.

Ostatně Strakovi rodiče dlouho nevěřili ve vinu svého syna. Otec spartakiádního vraha byl zedník, máma uklízečka, měl ještě starší sestru a mladšího bratra. Jeho činy poznamenaly celou rodinu a rodiče se nechali slyšet, že jen díky mladšímu bratrovi si nesáhli na život. „Trest smrti by byl pro syna lepší. A pro nás taky. Vždycky jsem to říkala. Ne z nenávisti, i přes to strašné, co udělal, pořád zůstal mým synem. Ale věděla jsem, co ho v kriminále čeká. Vězení ve Valdicích přežil jen proto, že dělal děvku silnějšímu," řekla před lety matka spartakiádního vraha Marie a i jeho otec souhlasil.

Strakův případ dodnes zůstává důležitým milníkem v historii československé kriminalistiky a připomínkou nutnosti neustálého výzkumu a zlepšování našich systémů spravedlnosti a péče o duševní zdraví.

Jiří Markovič hrál při dopadení spartakiádního vraha klíčovou roli. Nebylo to jako v seriálu. Umíte si ale představit, jak by se případ asi vyšetřoval, kdyby jej vyšetřoval známý seriálový detektiv, věčně s cigaretou, ale i českými předky?