Samoobsluhy za socialismu: Prázdné regály, vůně mleté kávy a fronty na banány. Připomeňme si, co jsme nakupovali k jídlu

První samoobslužná prodejna byla otevřena už v roce 1955 na pražském Žižkově. I když jsou dnes samoobsluhy naprosto běžnou součástí každodenního života a nabízejí veškerý sortiment, na jaký si dokážeme vzpomenout, přesto si většina z nás dodnes dokáže vybavit klasické socialistické „sámošky“.

Potraviny na příděl

Samoobsluhy byly často situované do oblastí jako sídliště a už z dálky bylo patrné, kde se nacházejí. Během otvírací doby totiž před nimi často stály zaparkované kočárky se spícími dětmi, zatímco maminky uvnitř obstarávaly nákupy. Hned za prosklenými dveřmi nakupující uvítala typická kakofonie zvuků a vůní. Skřípání koleček rozvrzaných nákupních vozíků, typické zvuky starých pokladen, libá vůně čerstvé kávy, kterou si zákazníci mohli hned po zakoupení namlít v samoobslužných mlýncích, aby si pak doma mohli připravit poctivého turka, ale i pach uzenin nebo prázdných vratných lahví od piva.

Prázdné regály nebyly ničím neobvyklým, ale když se něco objevilo, byl to důvod k radosti. Hitem byly konzervy všeho druhu – od paštik až po rybí konzervy. Trvanlivé potraviny měly svou velkou výhodu, protože nikdy nešlo předvídat, co bude k dostání příště. Mléko, máslo a maso byly často na příděl. Když se něco z toho objevilo, lidé se houfně sjížděli a často vznikaly napjaté situace. Pamatujete si na dny, kdy jste se vydali na nákup masa a vrátili se jen s kuřecími droby? I to byla realita.

Fronty na banány

A kdo by zapomněl na fronty na banány? Banány byly symbolem luxusu a exotiky. Když už se v obchodě objevily, fronty se táhly až ven. Pamatujete si na ten pocit, když jste se dostali na řadu a drželi jste v ruce trs exotického ovoce? Banány byly často zelené, takže jsme je nechávali dozrávat na parapetu, což bylo malé rodinné dobrodružství samo o sobě. Mandarinky a pomeranče byly další vzácností. O Vánocích bývalo zázrakem, kdy se tyto citrusy objevily v obchodech a lidé je kupovali jako vánoční dárek. Nic nechutnalo lépe než mandarinka po dlouhém čekání.

Řada potravin typických pro dobu socialismu však pro změnu není dostupná dnes a přesto na ně vzpomínáme. Co takhle klasická hořčice ve sklence s vyobrazením velblouda, která se po spotřebování nevyhazovala a sloužila jako běžný kus nádobí? Nebo obyčejné mléko v pytlících, jenž se téměř zaručeně po otevření aspoň trochu vylilo? Či speciální barevný cukr různých tvarů, který děti rády tajně ujídaly?

Milované sladkosti

I když jejich nabídka nebyla tak bohatá jako dnes, některé sladkosti zůstaly v našich srdcích. Tatranky, Kofila a Fidorka byly stálicemi, které si pamatujeme dodnes a stále je můžeme v obchodech koupit. A pak samozřejmě i oblíbené žvýkačky Pedro. Nejen děti, ale i dospělí si je rádi kupovali. Oblíbené byly i cucavé maliny či fialky, atlasky plněné čokoládou, mléčné karamely lepící se na zuby nebo přeslazená Jesenka, která se vysávala přímo z tuby podobné pastě na zuby. A co teprve sušenky jako kakaové Lucie s vanilkovým středem, griliášové Vlnky a sušenka v čokoládě Vanda!

Speciální lahůdkou pak byl jahodový, citronový či pomerančový Vitacit. Ačkoliv tento prášek původně sloužil k tomu, aby se zalil vodou a vznikla z něj limonáda, většina dětí si ho nejraději nasypala do dlaně a lízala tak dlouho, dokud neměla obarvený jazyk úplně rozedřený. Jak na nákupy v „sámoškách“ vzpomínáte vy?

Zajímá vás období socialismu a chcete si zavzpomínat? Přečtěte si, jak v dobách komunismu fungovaly nenáviděné školní jídelny.