Deník cestovatelky II: Spolujízdou do Asie a zpět

Tady jste si mohli přečíst, jak si Lucka užívala dovolenou v Budapešti a v Srbsku. Následující zastávkou je podle jejího plánu Bělehrad a pak konečně Istanbul! Po cestě zpátky ji čeká návštěva Atén a Tirany.

7. den: Deštěm smáčený Bělehrad

Dnešní den začal vážně brzy. V 5.55 jsem už seděla ve svém autě a jela z Mokré Gory do Bělehradu. Na trase jsem udělala nový osobní rekord. 235 km za pět hodin a tři cappuccina z benzinek. Cesta byla super, řidiči se mnou měli trpělivost, a dokonce jsem nabrala jednoho spolucestujícího přes aplikaci BlaBlaCar. 

8. den: Na skok v srbské kuchyni

Setkávám se s Vladimirem, který mě přivítal na zahradě svého domu asi patnáct minut od hlavního města. Uvařil mi tradiční srbské jídlo – zapečené fazole. Dohodli jsme se na jednoduchém pokrmu proto, abych jej pak mohla uvařit i doma. „Jen se nelekni, srbská kuchyně není úplně nejzdravější,“ říká mi Vladimir, když míchá cibuli v asi půl litru oleje. Zlatavou cibuli smíchá s fazolemi, přidá červenou papriku, pepř a sůl. Směs vyleje do menší zapékací mísy, zapíchne do ní dva bobkové listy a peče asi třicet minut v troubě. Jídlo je hotové, když se na povrchu udělá krusta. Srbové k němu přikusují čerstvý salát, chleba nebo opečené klobásky.

10. den: 24 hodin v Istanbulu

Jsem v Istanbulu! Po osmi dnech a nějakých 2000 km s BlaBlaCarem si dávám turecký čaj doma u mé hostitelky Báry, která v Turecku žije tři roky. Barča s manželem a dcerou bydlí v asijské části Istanbulu. V praxi to znamená, že vám cesta do centra trvá hodinu a půl. Myslím, že jsem nikdy nebyla v tak obrovském městě. Když se podíváte na mapu Istanbulu, vypadá jako průřez mraveništěm.

Samotná cesta do města je zážitek – poslední úsek jedeme totiž vodní městskou hromadnou dopravou, což mi přijde naprosto geniální. Nakonec mě Bára zavede do Modré mešity. Před vstupem na sebe musím hodit univerzální hábit, na kterém je připnutý i šátek. Zahalena v neprodyšném oblečení vstupuju do mešity. „Já mám mešity ráda,“ říká Bára. „Cítím se v nich bezpečně. Je tu neskutečný klid a dobrá energie,“ říká mi s úsměvem. Za skvělých 24 hodin v Istanbulu vděčím hlavně Báře. Mimochodem, doporučuji si přečíst její vtipný blog o životě s Turkem.

11. den: Atény na dosah

Bohužel došlo k tomu, čeho se celou dobu báli kolegové z BlaBlaCaru. Dnes ani následujících pět dní nikdo směrem Istanbul–Evropa nejede. První řidič vyráží za pět dní do Burgasu. A tak letím do Atén!

12. den: 1000 km z Atén do Tirany

Ráno si jen tak tak stihnu prohlédnout krásy Atén. Přesně v poledne mě nabírá známá dvojka Maciek a Nadia, kteří mě už vezli z Budapešti do Bělehradu. Je to jako potkat staré přátele. Probíráme zážitky z posledního týdne. Podle všeho se měli báječně. Na večeři stavíme u obrovského jezera, které vlastně vypadá jako moře. Za deset eur si dáváme velkolepou večeři pro tři a na promenádě ještě dezert. Do Tirany přijíždíme v noci.

13. den: Blížím se domů!

Ještě před třemi dny jsem byla v Istanbulu a teď ležím v posteli pár metrů od hradeb Dubrovniku. Za dva dny jsme s Maciekem a Nadiou ujeli 983 km. Skrze hory, údolí a kolem jezer jsme projeli Řeckem, Albánií, Černou Horou, Bosnou. Naordinovala jsem nám tedy pár dní odpočinku v Chorvatsku.

14. den: Někde v Králově přístavišti

Dubrovnik nebaví jen cestovatele, ale i filmaře. Upřímně se jim vůbec nedivím. Je to vážně fotogenické město. Sláva přináší i velkou popularitu, a tím také hodně vysoké ceny v sezoně. Nejlepší trik, jak hodně ušetřit, tkví ve zmrzlině! Ta místní je výborná a jedna obrovská porce stojí v přepočtu 32 Kč a zaplní každého jako normální oběd. Dělala jsem to tak dva dny – bylo mi sice trochu šoufl, ale ušetřila jsem balík!

Pokud by cestovatele neuchvátily městské pláže, pak mohou vyrazit na ostrov Lokrum. V přístavu kotví loď a zpáteční jízda vyjde na 100 kun. Za patnáct minut si můžou návštěvníci vybírat z malých i velkých pláží po celém ostrově. O víkendu se sem sjíždějí i místní, dělají pikniky, sportují, a hlavně jsou stále ve vodě. Nechtělo se mi odtud pryč, až bouřka mě vyhnala.

16. den: Cesta zpět

Jsem doma! Dnes jsem dala poslední etapu mého balkánského roadtripu. Těch posledních 1000 kilometrů jsme odjeli s Martinem z východu Čech. Přes léto ale žije na ostrově Vir u Zadaru. Prý je tam nejlepší voda a vzduch z celého Chorvatska! Vůbec se mi nechtělo vystoupit z auta, a tak jsem s ním ještě vyzvedla další pasažérku, která jede do Varů. A zase za rok ciao!