V případě úpravy očních víček nejde pouze o záležitost estetické medicíny – stále větší zátěž očí způsobuje, že má zákrok i ryze zdravotní důvody.
Vladimíra D., Praha
Odpovídá primář MUDr. Dušan Záruba z Ústavu estetické medicíny (www.uem.cz)
U většiny operací, které řeší stárnutí a ochabování kůže, je věková hranice velmi individuální. Pokud jsou rodové dispozice k otokům a tvorbě váčků pod očima, přistupujeme k operaci dolních víček i v relativně mladém věku (někdy již kolem třiceti let). Zde se obvykle doporučuje částečné odstranění tukových váčků pod očima přes spojivku. Na kůži pak není jizva a kůže je ještě dostatečně pružná, takže se po odstranění tukových váčků sama dobře stáhne.
U kožních nadbytků horních víček je třeba přistoupit k operaci tehdy, když dojde k posunu kožní řasy na horním víčku k okraji víčka, čímž vzniknou funkční problémy. Před lety jsme k tomu přistupovali obvykle ve věku 55–60 let, nyní je hranice posunuta již na věk 45–50 let u žen i mužů. Je to dáno stále větší zátěží očí (televize, počítače, umělé osvětlení), jimiž přijímáme více než 80 % všech informací.
Operace víček mají vždy dlouhodobý efekt. Nadbytek kůže na horních víčkách se po operaci postupně vytvoří obvykle během osmi až dvanácti let, ale nikdy již v takovém rozsahu, jako by tomu bylo bez operace. U dolních víček se tukové váčky, pokud byly při první operaci dostatečně zredukovány, již neobnoví (jen v pokročilejším věku někdy dojde k mírnému povolení kůže víček). Zde k operaci či další redukci tukových váčků přistupujeme někdy i po více než dvaceti letech.
Své dotazy můžete zasílat na e-mail: [email protected]
Foto: Depositphotos (1), archiv (1)