Bára Basiková vydala svoji první knihu v roce 1990, nyní přichází se svými zápisky z doby, kdy nemohla koncertovat během lockdownu. Založila si blog, a protože byl velice čtivý a úspěšný, vyšla rovnou kniha, kterou Bára Basiková doplnila a rozšířila.
Báro, jaké to je křtít vlastní knihu? Neděláte to poprvé, ale přeci jen, už je to nějaká doba od roku 1990...
„Křtít vlastní knihu je krásný pocit a hlavně je to zvláštní pocit v tom, že ještě před rokem jen tak psala, protože jsem neměla, co dělat a najednou je knížka. Neuvěřitelné, jak to rychle uteče a najednou držíte knihu v ruce.“
Když jste knihu psala, prožívala jste znovu situace a vaše životní okamžiky?
„Když jsem to psala, tak jsem to prožívala a vybavovala jsem intenzivně tu situaci – někdy se vztekem, s lítostí a někdo s dojetím, protože to život přináší. Byla bych ráda, kdyby například i ty dojemný věci na čtenáře působily taky tak. Že jim to bude milý.“
Blog byl úspěšný, kniha bude určitě také. Plánujete psát dál? Líbilo by se vám spojit hudební kariéru s psaním?
„To nevím, nevím. Zatím o tom neuvažuju. To musí přinést čas.“
Zmínili jsme váš blog, který nese stejný název jako kniha "Když skočíš, já taky...Budete pokračovat dál v psaní?"
„Blog, kam jsem psala, jsem v létě ukončila, a když jsem odevzdala rukopis v nakladatelství, tak jsem s blogem přestala. Také kvůli tomu, že se vrátili koncerty. Spousta jich byla přeložených z loňska, takže se s radostí vracím na pódia.“
Jak jste si užila křest knihy? Přece jen je to po delší době větší akce, kde bylo opravdu mnoho novinářů, ale i mnoho hvězdných hostů jako Leoš Mareš, Jitka Čvančarová...
„Křest jsem si užívala moc, opravdu moc. Nebála jsem se, ale to je i tím, že jsem na tyhle akce zvyklá. Akorát mi bylo líto, že spousta lidí nepřišla, protože jsou nemocní, ale tak s tím se v této době počítá.“
