Herečka a zpěvačka Lucie Plekancová Vondráčková (33) dobře ví, že nemá cenu hledat recept na šťastný život, ale že je ho potřeba žít.
Stříbrná slavice se nikterak netají tím, že ji role maminky ročního Matyáše zcela pohltila. Na svou kariéru však rozhodně nerezignovala a s optimismem se vyrovnává i s překážkami, které přináší život s hokejistou v zahraničním angažmá.
Jste zvyklá tvrdě na sobě pracovat už od útlého věku. Je to zásluha vašich rodičů, nebo váš vrozený povahový rys?
Nemůžete někoho třiatřicet let nutit dělat něco, co nechce. Nikdy jsem nebyla příliš ambiciózní, spíš jsem umanutá. Když něco začnu, chci to dokončit. Ne kvůli tomu, abych získala místo na slunci, ale pro svůj dobrý pocit. I když jsem odjela s Tomášem do Kanady, stejně jsem pořád hledala inspiraci, sbírala nápady a ty, které za to stály, jsem dotáhla do konce. Taková jsem a už to asi nezměním.
Dokážete si představit, že by se váš syn třeba za nějakých deset let pustil ve vašich šlépějích? Jakou radu byste mu dala?
Řekla bych mu, že holky to mají v showbyznysu lehčí. Mají k dispozici tanec, kostýmy, změny image… Také se jim snáz promíjí, když je srdce táhne k popu. Kluci musejí být buď multitalentovaní, jako třeba David Koller nebo Petr Bende, nebo jsou odsouzeni plnit vize jiných. A to pro mužské moc není. Podle mě je lepší, když se věnují sportu nebo dokážou postavit most.
Shodnete se s manželem na synově výchově? Uvažovali jste o tom, jak bude vypadat Matyášova budoucnost?
Naprosto netušíme. Vždyť se na nás podívejte – vloni jsme od září do prosince neměli ani tušení, co bude příští den. Jestli odlétáme do Kanady, nebo zůstáváme. Jestli máme balit, nebo vybalovat… Jak bychom v takovém zmatku mohli vědět, co bude za rok? Nevíme, a já se ráda nechám překvapit. Věřím, že všechno bude, jak má být.
Zatím se zdá, že budete s rodinou část roku v zahraničí a část doma. Jaké výhody v tom vidíte?
Je to očistné. V Kanadě nabíráme dech a nápady. Víc čtu, chodíme do přírody, mluvíme jinou řečí. Všechno je klidnější. Po návratu sem zase můžeme bez problémů zrychlit.
Jste rok a půl vdaná. Plní se vaše představy o manželství?
Já jsem o manželství nikdy moc nesnila a žádné vzdušné zámky si nebudovala. Spíš jsem byla tak trochu vnitřně připravená na to, že třeba nikdy nepotkám toho pravého, s kým budu chtít být celý život. Protože ho kvůli moři práce prošvihnu nebo minu. A stejně si mě našel. A manželství s ním je krásnější, než se píše v knížkách.
Proč považujete svatbu za důležitou?
Je to slib. A sliby se mají plnit. Je to tichá dohoda a duchovní propojení.
Jak s manželem trávíte volné chvíle?
S Tomášem máme podobné představy o smysluplně stráveném dni. Moc nás neužije na efektní hogo fogo věci. Ugrilujeme si steak, podíváme se na film, jdeme si zasportovat, pozveme kamarády na večeři… Nejlepší je, když babičky hlídají a my se můžeme jednou za čas pořádně vyspat.
Jaké vás letos čekají pracovní aktivity?
V únoru měl premiéru film Babovřesky, teď v březnu mi na mé třiatřicáté narozeniny vychází deska, v květnu se má točit film a určitě mě neminou nějaké koncerty. Ale hlavně budu žít druhý rok našeho Matyáše a zase žasnout nad tím, co už umí a že roste jako z vody.
Foto: Facebook (prolink http://www.facebook.com/LucieVondrackovaOfficial)