Historie adventních věnců sahá do středověku. Tehdy křesťané zdobili před blížícími se vánočními svátky své příbytky věnci ze zelených větví. První zmínky o klasických adventních věncích jak je známe dnes, pocházejí z Německa z 19. století. V té době se luteránský kazatel a pedagog Johann Hinrich Wichern působící v Hamburku rozhodl zpříjemnit chudým dětem ve své škole čekání na Vánoce.
Na staré dřevěné kolo nalepil červené a bílé svíčky. Červených bylo devatenáct a bílé byly čtyři – ty symbolizovaly adventní neděle. Každý den se pak zapalovala jedna svíčka a děti tak měly jasnou představu o tom, kolik dní ještě zbývá, než přijde Ježíšek. Ze školní pomůcky se záhy stal symbol Vánoc. Ve 20. století tento zvyk přijala i katolická církev, tradice se rychle rozšířila po celém světě a stala se oblíbeným prvkem vánoční výzdoby.
Jaký je význam adventních věnců?
Adventní věnec má hluboký symbolický význam. V klasickém pojetí jde o kruh, který představuje věčnost a Boží lásku, jež nemá začátek ani konec. Zelené větve jehličňanů a dalších rostlin, jež obvykle tvoří základ věnce, symbolizují život a naději. Tradičně nesmí na adventním věnci chybět červená barva, jež má připomenout krev, kterou prolil Ježíš Kristus za spásu světa. Čtyři svíčky zase reprezentují čtyři neděle adventu a postupné rozsvěcování svíček má připomínat blížící se vánoční svátky.
Adventní věnce se přitom nedávají jen na stůl. Variantou věnce bez svíček se zdobí vchodové dveře do bytů a domů. Lidé tak zvali Ježíše do svých příbytků a otvírali mu svá srdce.