Babi z Homolků Marie Motlová: Oblíbená herečka propadla alkoholu, kvůli kterému prodala i svoji občanku

Májová Marie Motlová se narodila 1. května 1918 v Boru u Tachova a už od dětství projevovala zájem o divadlo. Dětství a dospívání prožila v Plzni a toužila se hraní věnovat profesionálně, nakonec ale na přání rodičů vystudovala střední zdravotnickou školu a své profesi se dokonce nějakou dobu věnovala. 

Touha po herectví ale byla neutišitelná, a tak k velké nelibosti rodičů nastoupila na konzervatoř, kterou dokončila v roce 1943, tedy ještě za dob německé okupace. Jakmile válka skončila nastoupila do ročního angažmá v divadle E.F. Buriana, nějaký čas působila také v činohře Národního divadla. Většinu hereckého života však strávila mimo Prahu, především v divadlech v Mladé Boleslavi a v Kladně.

Herecký průlom přišel až ve středním věku

Krom divadla si Marie přivydělávala jako rozhlasová hlasatelka, svět filmu ji však dlouho opomíjel. Bylo jí již devětačtyřicet let, když konečně přišel filmový průlom. Jak jinak než v divadle ji totiž objevil Jaroslav Papoušek a rozhodl se obsadit ji do filmu Ecce Homo Homolka. Jako babi Homolková konečně prorazila na stříbrném plátně o jejím hereckém talentu se dozvěděla široká veřejnost.

Marie si samozřejmě zahrála i v pokračování Hogo fogo Homolka a Homolka a tobolka a svůj talent pro komické role tím jenom potvrdila. Brány do filmového světa se jí konečně otevřely dokořán a Marie statečně doháněla ztracená léta. Objevila se v řadě dnes již kultovních filmů včetně snímků jako Petrolejové lampy, Marečku, podejte mi pero!, Zítra to roztočíme, drahoušku!, Já už budu hodný, dědečku! nebo Sólo pro starou dámu. Účinkovala i v seriálech, k vidění byla například v Nemocnice na kraji města či Plechová kavalerie. Svoji filmovou kariéru ukončila v roce 1984 filmem Všichni musí být v pyžamu, poté odešla do důchodu.

Nízké sebevědomí, vysoké účty a závislost na alkoholu

Marie Motlová se potýkala s extrémně nízkým sebevědomím, což mělo negativní dopad na oblasti jak profesního, tak osobního života. Cítila, že není přitažlivá a muži se jí často vyhýbali, možná kvůli její menší a plnější postavě a nepříliš atraktivní tváři. Její manželství se rozpadlo a i to druhé s Karlem Fridrichem, bylo problematické kvůli tomu, že nikdy neměli děti. Problémy se snažila zmírnit konzumací alkoholu, což mělo za následek její vyhození z Národního divadla poté, co se objevila na představení natolik opilá, že nemohla stát na vlastních nohách. Přesto si svůj život užívala, i když se potýkala s vážnými finančními obtížemi.

Dokázala totiž utrácet, aniž by si hlídala rozpočet, a nebyl pro ni údajně problém vzít si po představení taxi z Prahy až na Šumavu, protože ji prý bolely nohy. Podle jejích kolegů jednoduše neuměla hospodařit s penězi, a co se jí podařilo vydělat, velmi rychle zase utratila. Říkalo se také, že dokonce prodala svůj občanský průkaz na černém trhu, což ji mohlo přivést i do vězení. Marie ale měla pro strach uděláno a nejdůležitější bylo, že měla finance na alkohol, takže případný postih vůbec neřešila.

Za patnáct let stihla účinkovat v třiceti filmech a byla ráda, že má stále nabídky, protože pro herečky to byla těžká doba. Pro Marii byl její věk nakonec možná výhodou, jelikož ji nejčastěji obsazovali do rolí srdečných babiček plných života, zkrátka takových, jaká byla ona sama ve skutečném životě. A to i přesto, že to neměla jednoduché. S jejím zdravím to šlo s přibývajícím věkem z kopce, kromě oteklých nohou trpěla na otevřené bércové vředy. Zemřela rok po uvedení jejího posledního filmu Všichni musí být v pyžamu, bylo jí sedmašedesát let.