Perverze, násilí a syrová brutalita. Těmito slovy by se dal popsat poslední film Pasolina, který se zapsal do historie. Saló aneb 120 dnů Sodomy (1975) byl natočen podle předlohy románu markýze De Sade. Pokud jste měli tu čest film vidět, rozhodně víte, o čem mluvíme.
Nejhorší praktiky za hranicí lidského chápání
Lidé, kteří měli žaludek na to, aby zhlédli celý snímek, mají navždy v paměti vyryté určité pasáže. Pasolini se s ničím nemazal a natočil vše až děsivě realistické a uvěřitelné. Fašistická Itálie, čtyři vysoce postavení muži zneužívající své moci na mladých chlapcích a dívkách. Zvrácené sexuální praktiky toho nejhoršího kalibru a na konci všeho brutální vraždy. Dodnes snímek vzbuzuje velké emoce, co tím chtěl vlastně režisér říci. Upozorňoval na tehdejší režim nebo si jen pomocí filmu ukojil své nejtajnější choutky?
Brutální smrt upálením
Pravdu se už bohužel nedozvíme, protože Pasolini byl ještě před premiérou svého snímku, který je dodnes v mnoha zemích zakázán, zavražděn. Jednalo se o jasnou popravu, jež si v ničem nezadala s mafiánskými filmy. Režisér měl mít na pláži v italské Ostii sraz s údajnými zloději, kteří ukradli několik pásek s jeho filmem. Ze zlodějů se ovšem vyklubali brutální vrazi. Pasoliniho několikrát přejeli jeho vlastním autem. Nejspíš železnou tyčí nebo baseballovou pálkou mu rozdrtili varlata, aby ho na konci šíleného běsnění polili benzínem a zapálili.