Byla okouzlující a nadaná: Miroslava Sternová utekla před nacisty do Mexika, sebevražda kvůli nešťastné lásce byla šokem

Miroslavě Sternové bylo pouhých čtrnáct let, když ji čekal životní zvrat. Budoucí herečka se narodila 26. února 1925 v Praze s biologickým otcem neznámým. Její matka Miroslava již byla těhotná, když se poznala s Oskarem Sternem, který si ji i tak vzal za manželku a nemanželskou dceru miloval jako vlastní.

Útěk do Mexika

Rodina žila v poklidu v Teplicích nad Bečvou, kde doktor Stern vedl lázně a Miroslava si užívala spokojené dětství. Milovala divadlo, tanec i recitaci, jenže jí tyto radosti stejně jako studium nebyly dopřány dlouho. Během války se totiž o rodinu začali zajímat nacisti a bylo jasné, že pokud urychleně nezačnou situaci řešit, skončí v koncentračním táboře v plynu jako miliony dalších Židů.

V roce 1940 se tedy rodině Sternových podařilo utéct a přes Belgii, Švédsko a Finsko se dostali až do Mexika, které židovským utečencům nabízelo azyl. Doktoru Sternovi se v zámoří ihned začalo dařit a skvěle zapadl do místní komunity, jeho žena vyučovala tanec. Miroslava zpočátku vypadala spokojeně a dařilo se jí i ve škole, později ale začala propadat depresím.

Odchod a návrat

Doktor Stern se proto rozhodl, že by měla změnit prostředí, a poslal ji do New Yorku studovat umění a architekturu. Jenže obrovská metropole byla pro křehkou dívku příliš velkým soustem, navíc zde prožila první nešťastnou lásku a ta ji přivedla k prvnímu pokusu o sebevraždu. Otce její čin vyděsil a vzal ji zpátky do Mexika, což vypadalo jako krok k lepšímu.

Miroslava se díky maminčiným známostem dostala do hereckého kurzu, který vedl japonský herec a choreograf Seki Sano. A mohla se opět věnovat tomu, co ji bavilo. Navíc vyhrála prestižní taneční soutěž spojenou s Miss krásy, a dveře do světa mexické smetánky se jí otevřely dokořán. Na hodinách herectví navíc našla přítele Jesuse Jaime Gómeze Obregóna, který jí byl velkou útěchou, když jí nečekaně zemřela matka.

Poskytnutá náruč syna z velmi vlivné mexické rodiny vedla k tomu, že se pár rozhodl vzít. Jenže jak se ukázalo, Jesus byl gay, což chtěla rodina svatbou s krásnou Miroslavou zakrýt. Nepodařilo se, identita se prozradila a Miroslavě po necelém roce od veselky opět zbyly oči pro pláč a rozvod.

Mexická Marilyn

Svůj žal se krásná Miroslava rozhodla utopit v práci a začala se naplno věnovat herectví. Jejím mexickým filmovým debutem byl snímek Bodas trágicas (Tragické svatby), který z ní přes noc udělal obrovskou hvězdu. Mexičani ji zbožňovali a dokonce jí začali přezdívat „mexická Marilyn Monroe“. Role se jí jen hrnuly a její krásy a talentu si dokonce všiml i Hollywood.

Díky tomu mohla v roce 1959 natočit s americkým režisérem Robertem Rossenem film The Brave Bulls (Udatní býci) a objevit se díky tomu i na titulní stránce časopisu Life, jinak jí ale snímek štěstí nepřinesl. Režisér Rossen byl totiž podezřelý z kolaborace s komunisty a vyšetřování se musela zúčastnit i Miroslava. Ačkoliv jí nebylo nic prokázáno, v Hollywoodu to pro ni znamenalo znamenalo konec.

Mexiko na ni ale nezapomnělo, a tak šla po svém návratu opět z role do role. A také z náruče do náruče, pravou lásku ale ne a ne potkat. Ta se měla objevit až na festivalu v Benátkách v podobě toreadora španělského Luise Miguela Dominguína. Krasavwc jí údajně měl nabídnout sňatek, jenže fašistické Španělsko po židovské uprchlici příliš netoužilo. Miroslava přesto doufala, že se Luisovi podaří situaci v jeho domovině vyřešit, on však udělal nečekaný krok.

Nešťastná láska

Až z novin se Miroslava dozvěděla, že muž, kterého milovala, se oženil s italskou herečkou Luciou Bosé, a to pro ni byla poslední kapka. Už tak psychicky labilní herečka se zhroutila a situaci se opět pokusila vyřešit sebevraždou. Její barbituráty otrávené tělo našla její služebná bezvládně ležet v ložnici 9. března 1955, krátce před premiérou jejího posledního filmu Zločinný život Archibalda de la Cruz. Toreador po její smrti údajně řekl, že byli jen přátelé a neměl tušení o tom, že by ho Miroslava milovala.

Ačkoliv Češi o existenci slavné herečky téměř nevědí a v Hollywoodu v podstatě nedostala šanci, v Mexiku je i sedmdesát let po své smrti stále hvězdou. Jméno Miroslava zde nosí spousta žen, o jejím životě napsala knihu s názvem Miroslava spisovatelka Guadalupe Loaeza a její jméno si propůjčila dokonce metalová kapela Ataúd de Miroslava.