Cholerický Louis de Funès: Chodil v přestrojení do kina sledovat diváky, kolegové ho nesnášeli. S prvním synem se stýkal tajně

Jak by mohl být normální, když jeho zplození předcházelo šílenství? I tak by se dala pochopit komplikovaná povaha herce Louise de Funèse, kterého většina jeho kolegů nesnášela. A to až tak, že jen málokdo si dal tu práci objevit pod cholerickou až agresivní slupkou melancholika s nízkým sebevědomím, který v převlecích chodil do kina na své filmy, aby viděl, jak na něj reagují diváci.

Dětství v chudobinci

Jeho rodiči byli Leonor Soto y Réguéra ze schudlého šlechtického rodu a právník Carlos Luis de Funès de Galarza. Ti dva se potkali v Malaze, jejich lásce ale otec Eleanor nepřál. To dva milence nezastavilo a aby docílili svého, Eleanor otěhotněla. Na jejího otce to však nemělo žádný vliv, a tak než se nadál, měl druhé vnouče. Ani tehdy se jeho srdce neobměkčilo, Carlos proto vzal svoji rodinu a Eleanor a unesl je do Francie.

Zde však Carlos nemohl praktikovat právo, a tak se živil pašeráctvím a prodejem drahých kamenů. Svým společenským poklesem ale trpěl, upadal do depresí a začal pít, až se nakonec pokusil o sebevraždu. Eleanor ho naštěstí zachránila a poslala do sanatoria, odtud se ale Carlos vrátil do Španělska a rodinu nechal ve Francii napospas osudu. V té době už byl na světě malý Louis, kterého občas Eleanor musela dávat do útulku pro chudé děti, protože ho zkrátka nezvládala živit. Svojí výchovou se na svých dětech také vyřádila Byla známá tím, že na ně neustále křičela, vyhrožovala jim bitím i smrtí a sekýrovala je od rána do večera. Její povaha se později odrazila i v Louisově chování.

Nemotorný nezbeda

Louisovi studium příliš nešlo a upozorňoval na sebe spíš šaškováním a průšvihy. Ze školy odešel rád, nastal ale další problém – jeho despotická matka chtěla, aby konečně začal vydělávat. A tak Louis zkoušel různá učení, i když v hloubi duše toužil po herectví. Jenže nikde příliš nevydržel, byl zkrátka poměrně neschopný. Jako učeň v kožešnictví zapálil polární lišku a ještě omylem zabil kanárka pana kožešníka. V ateliéru fotografie se nic nenaučil a ještě hodil mistrovi pod nohy petardu. Jeho aranžérské pokusy akorát tak rozesmívaly kolemjdoucí. A jakožto poslíček většinou zásilky ztratil nebo byl okraden.

Svoji politováníhodnou situaci navíc završil tím, že přivedl do jiného stavu svoji velkou lásku Germaine, kterou si neprodleně vzal. Moc si ale nepomohl, protože jak sám v jednom z mála poskytnutých rozhovorů přiznal, Germaine byla tak trochu kopií jeho matky, a tak Louis i nadále prožíval hysterické scény, jekot a teror, Germaine navíc s jeho matkou vůběc nevycházela. Louis k tomu všemu přišel o svého bratra, který padl v druhé světové válce, a truchlení ho poznamenalo natolik, že se úplně přestal věnovat své ženě i synovi. Germaine to s ním nakonec vzdala, sbalila sebe a syna a zmizela neznámo kam.

Za vším hledej ženu

I za slávou rtuťovitého a neposedného mužíčka. Byla to totiž právě jeho druhá žena, která z něj vlastně udělala hvězdu. Germaine Louise možná zatratila příliš brzy, protože krátce po jejím odchodu konečně začal získávat role ve filmu. Avšak i když byl tehdy schopen natočit i dvacet filmů ročně, šlo o samé bezvýznamné štěky, které zůstávaly zapomenuty. Naštěstí v té době Louis potkal Jeanne, svoji druhou lásku a později také dlouholetou manželku.

Po skromném svatebním obřadu si Louise Jeanne vzala do parády. Některá její přání byla nesmyslná, chtěla například, aby se Louis zcela přestal vídat se svým prvním synem. Na oko jí vyhověl a se synem se stýkal na tajno, často i v převlečení. S Jeanne si pak Louis pořídil další dva syny. Manželka ale stíhala víc než jen péči o rodinu. Jelikož se jí nezamlouvala práce Louisova agenta, rozhodla se, že tuto práci vezme do svých rukou a dobře udělala. Právě díky ní se totiž Louis spřátelil s režisérem Jeanem Giraultem, který mu později nabídl dnes již kultovní roli četníka Ludovica Cruchota v sérii komedií o četnících ze Saint-Tropez. Louisovi bylo již padesát let, když se konečně vyšvihl na výsluní, a Četníky to teprve začalo. Zazářil totiž v řadě dalších francouzských komedií, které milují i čeští diváci: Nebožtíci, Jak vykrást banku, trilogie o Fantomasovi, Velký flám, Grand restaurant pana Septima, Tonoucí se stébla chytá, Senzační prázdniny, Tetovaný, Piti Piti Pa, Pošetilost mocných, Dobrodružství Rabína Jákoba, Křidýlko nebo stehýnko či Jeden hot a druhý čehý a mnoho dalších.

Nenáviděný kolega

Jenže mezi kolegy Louis oblíbený příliš nebyl. Ano, měl svého kamaráda režiséra Jeana Giraulta a také hereckého kolegu z Četníků Michela Galabru, dobře vycházel i se svojí filmovou četnickou manželkou a dcerou. To byli ale patrně jediní lidé z jeho okolí, kteří pronikli pod nepřístupnou slupku zlého a vzteklého chlapíka, jenž neustále komandoval celé filmové štáby. Ale například představitel četníka Fougasse Jean Lefebvre ze série komedií právě kvůli Louisovi odešel a na jeho chování si stěžovala celá řada jeho spolupracovníků.

Na plátně dokázal být okouzlující a zábavný, v soukromí se ale změnil ve zcela jiného člověka. Buď byl cholerický a všem nadával, nebo – jak vzpomínali jeho synové – dokázal jen mlčet a hledat útěchu u růží, které s láskou pěstoval. Ve skutečnosti trpěl depresemi způsobenými nízkým sebevědomím a upadal do melancholických stavů. Cholerické záchvaty ale vše převyšovaly, až začaly ovlivňovat jeho zdraví.

Infarkt mezi růžemi

Když ho ale v roce 1970 začalo zlobit srdce, ničeho nedbal a dál předváděl náročné herecké výkony s vervou sobě vlastní. Zdraví se mu navíc výrazně podlomilo, když jeho rodinu začal vydírat anonym, který vyhrožoval jeho synům i manželce. Louis ze svého zámku Clermont, který s rodinou obýval, udělal takřka nedostupnou pevnost a šílel strachy o svoje nejbližší tak moc, že mu lékař musel píchnout injekci na posílení srdce.

Ani dva velké infarkty v letech 1971 a 1975 hyperaktivního herce nezastavily. Teprve smrt jeho nejbližšího přítele Jeana Giraulta dokázala zkrotit tu nezastavitelnou energii. Jenže Louis šel z extrému do extrému. Z minuty na minutu jako by z něj vyprchal život, upadl do deprese a byl melancholický. Přestal se plést do natáčení, nevyskakoval, nenadával, ani jeho herecký výkon už nebyl tak energický. Jako by se snad jen už těšil za svým kamarádem. Když pak na počátku roku 1983 zastřihoval své oblíbené růže, udělalo se mu zle. „To není možné! Já snad umřu!“ stačil ještě říct své manželce, než upadl do bezvědomí, z něhož se již neprobudil. Zemřel ve věku osmašedesáti let a Jeanne ho následovala v roce 2015. Oba odpočívají bok po boku na hřbitově Le Cellier nedaleko zámku Clermont.

Milovali jste četníky ze Saint-Tropez? Vyzkoušejte si v našem kvízu, jak dobře si sérii komedií pamatujete.