Glorii Frances Stuartovou známe všichni jako americkou herečku, ale kromě toho byla tato dáma i výtvarnicí a aktivistkou. Ač hrála velmi hojně, svoji nejslavnější roli si zahrála až na sklonku života. Šlo o roli Rose Dawson Calvertové v nesmrtelné výpravné romanci Jamese Camerona Titanic.
Kdo by si nepamatoval neskutečnou dojemnou stařenku z Titanicu, jejíž role vehnala mnoha z nás slzy do očí. Ve velkofilmu nás okouzlila svým přesvědčivým, neotřelým a poutavým hereckým projevem, ale asi bychom neřekli, že zamlada, zejména ve 30. letech minulého století byla považována za jednu z nejkrásnějších žen. I ve stáří pak za roli Rose získala cenu Screen Actors Guild Award a nominace na Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli a Zlatý glóbus za nejlepší herečku ve vedlejší roli ve filmu.
Tato žena za sebou měla neskutečný život nejen ve své roli v Titanicu, ale i ve své době v Hollywoodu. Byla oslavována pro svou krásu a talent.
Gloria Stuartová se z hollywoodské hvězdičky třicátých let stala uznávanou herečkou. Její životní příběh je plný uměleckých úspěchů a osobních triumfů a dodnes nepřestává inspirovat fanoušky po celém světě.
Gloria Frances Stuartová se narodila 4. července 1910 v kalifornské Santa Monice jako dcera vojenského důstojníka Franka a ženy v domácnosti Alice. Otcova předčasná a drsná smrt při autonehodě, když bylo Gorii pouhých devět let, vedla její matku k tomu, že se znovu provdala za bankéře Freda Finche. S tím měla Gloria velmi bouřlivý vztah a právě kvůli němu se snažila odejít co nejdříve z domova. Gloria měla dva mladší bratry, Franka a Thomase, z nichž druhý tragicky zemřel v dětství v důsledku těžké nemoci. I ona se v lecčem chovala jako kluk, traduje se o ní historka, že byla vyloučena ze základní školy poté, co kopla svou učitelku. „Abych byla upřímná, zasloužila si to,“ vzpomínala i později.
Zajímá vás Titanic? Pak si přečtěte příběh "Nepotopitelné Violet", zdravotní sestry, která přežila tři námořní katastrofy včetně Titanicu.
Gloria zahájila svou uměleckou dráhu již v útlém věku, ve 30. letech 20. století. Její herecká kariéra začala na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kterou však opustila ještě před dokončením studia a věnovala se rolím v malých divadelních představeních. Její výrazný blond vzhled a talent upoutaly pozornost studia Universal, které jí slibovalo velké úspěchy. Přestože však hrála ve významných filmech jako „Starý temný dům“, „Neviditelný muž“ a „Polibek před zrcadlem“, byla často obsazována do méně zapamatovatelných rolí. Zklamaná se vrátila k divadelnímu jevišti, hrála i v regionálních divadlech v Nové Anglii, a nakonec si v polovině 40. let dala od herectví pauzu, aby se mohla věnovat malování a svým one-woman show v New Yorku, Rakousku a Itálii. Své role později popsala jako „hloupé role, v nichž není co dělat“.
Odchod Stuartové ze stříbrného plátna však neznamenal konec jejího tvůrčího úsilí. Prosadila se jako malířka a grafička, věnovala se serigrafii, miniaturním knihám, bonsajím a découpage. Její umělecká díla sbírají prestižní instituce a významně se podílela i na založení herecké asociace Screen Actors Guild, kde se snažila zlepšit pracovní podmínky svých kolegů. Její aktivita přesáhla rámec zábavního průmyslu. Stuartová byla též ekologickou a politickou aktivistkou a hlasitou podporovatelkou různých sociálních cílů, včetně Hollywoodské protinacistické ligy a pomáhala i sirotkům ze španělské občanské války. Její oddanost sociálním otázkám odrážela její smysl pro společenskou odpovědnost a touhu pozitivně ovlivnit společnost.
Gloria se dvakrát vdala, poprvé již v roce 1930 za mladého sochaře Blaira Gordona Newella, ale po čtyřech letech se po dohodě přátelsky rozvedli. Newellovi nevyhovoval hollywoodský život jeho ženy a mezi hollywoodskými herci se necítil dobře. GLoria ale nemohla jinak, byla k tomuto stylu života nucena i proto, že, dle jejích slov, „žili z ruky do huby“. Toto období, kdy pokládala cihly, spravovala minigolfové hřiště či sekala dřevo a bydleli s manželem v chatrči na lesním dvoře jako noční hlídači, sama označovala za „úžasně bohémské“. Později, v roce 1934, se provdala za scenáristu Arthura Sheekmana, s nímž měla dceru Sylvii, známou autorku kuchařek. Arthur a Gloria spolu zůstali až do jeho smrti v roce 1978. V roce 1983 se Gloria znovu setkala s tiskařem Wardem Ritchiem, dlouholetým přítelem a nejlepším kamarádem svého prvního manžela. Žili spolu až do Wardovy smrti v roce 1996.
Víte, kdy se potopil Titanic a zajímá Vás historie? Vyzkoušejte se v našem historickém kvízu.
V sedmdesátých letech se Gloria k herectví skromně vrátila, ale až v devadesátých letech zažila výrazné oživení kariéry právě proto, že ji režisér James Cameron obsadil v jejích 87 letech do role starší Rose (Kate Winslet) v „Titanicu“. Její již zmíněná nominace na Oscara z ní udělala i nejstarší nominovanou herečku v historii. Navíc byla jedinou členkou hereckého týmu, kdo byl naživu během skutečné katastrofy Titanicu. Za svou hvězdnou práci získala v roce 2000 hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a v roce 2002 obdržela na filmovém festivalu v Long Beach cenu za celoživotní dílo a byla jmenována jednou z 50 nejkrásnějších osobností časopisu People.
V naší galerii se podívejte, jak byla nádherná!
Stuartová ztvárnila starou Rose nejen v rámci romantické linie filmu, ale vnesla do příběhu také pocit autenticity a vážnosti. Její schopnost upoutat pozornost diváků prokázala její hluboké porozumění svému řemeslu a neskutečný talent i v tak pokročilém věku. Její návrat ke slávě se setkal s všeobecným uznáním a dostávala záplavy dopisů od fanoušků. Čekala na to celý život, spoustu rolí a mnoho let relativní neznámosti.
Ve věku 94 let, mnoho let poté, co přestala kouřit, byla Glorii Stuart diagnostikována rakovina plic. Až do tté doby si udržovala výjimečně dobré zdraví, kromě toho, že si dávala kortizonové injekce kvůli bolestem kolen. Podstoupila ozařování, ale nádor se postupem času vrátil, a tak musela absolvovat další, kratší sérii ozařování. Rakovina se nadále šířila, ale vzhledem k jejímu věku velmi pomalu. Gloria zemřela šest let po prvotní diagnóze a dožila se sta let.
Své sté narozeniny oslavila 4. července 2010 na večírku, který pořádali James Cameron a Suzy Amisová spolu s rodinou a přáteli v galerii ACE v Beverly Hills. V rámci této události byly vystaveny mnohé její obrazy, serigrafie, umělecké knihy, ukázky jejích découpage a bonsaje z její sbírky. Kromě hereckých ocenění byl hereččin přínos umění oslavován i četnými výstavami jejích obrazů a grafik. Její oddanost svému řemeslu a ochota objevovat nové umělecké cesty i v pozdějších letech sloužily mnohým jako inspirace. V jejím případě mluvíme opravdu o návratu triumfálním. Připomíná nám, že nikdy není pozdě věnovat se svým vášním.
