Bez filmu Vesničko má středisková si Češi snad ani neumí představit léto. Sladkobolná komedie odehrávající se na malé české vísce dodnes pohladí po duši a připomene skvělé herecké výkony předních českých osobností. Jednu z hlavních rolí však ztvárnil maďarský herec János Bán. Jak se dostal do Čech, jak vypadá a co dělá dnes?
Koňské zuby, sluchátka na uších, strach z Turka, láska k Pávkovi a k rohlíkům, lehké „momentální opoždění“, čisté srdce a hlavně široký úsměv, který pohasl jen ve chvíli, kdy zazněla věta: „Po žních jdeš k Turkovi!“ Takhle by se zjednodušeně dala popsat postava Otíka z filmu Vesničko má středisková, která se stala nesmrtelnou a získala si srdce tisíců diváků. Postiženého Otíka, kterého i přes jeho handicap bere celá filmová vesnice za svého, si v roce 1985 zahrál maďarský herec János Bán.
Když János vyrůstal, nic nenasvědčovalo tomu, že se z něj jednou stane známý herec, který si prošlape cestičku z Maďarska přes Českou republiku až do Hollywoodu. Narodil se 4. října 1955 v maďarském Györu a po základní škole nastoupil na chemickou průmyslovou školu, kde navíc díky svojí výšce hrál závodně basketbal. Až studia na vysoké škole předurčila, čemu se bude mladý János věnovat. Vystudoval Vysokou školu dramatických umění v Budapešti u uznávaného režiséra, profesora Istvána Horvaiho a poté působil v řadě oblastních divadel. Filmový průlom udělal v roce 1979, kdy si zahrál roli osamělého chlapce ve snímku Každou středu.
Následovalo ještě několik filmů, ale v té době už jeho talent na plátně i na prknech divadla sledoval režisér Jiří Menzel, který se rozhodl představit nadaného herce českému publiku prostřednictvím svého filmu Vesničko má středisková. Pro rodilého Maďara nebylo natáčení v českých podmínkách jednoduché, přesto se role zhostil naprosto dokonale a mentální postižení mu věřil snad každý, kdo film viděl.
Není také divu, János se totiž na roli svědomitě připravoval. Aby mentální postižení vesničana Otíka bylo co nejvíc věrohodné, navštěvoval herec mentálně zaostalé děti a pozoroval jejich chování i motoriku. Zároveň sám přišel s nápadem nechat si vyrobit protézu působící jako koňské zuby. Autor scénáře Zdeněk Svěrák i režisér Jiří Menzel byli nejdřív proti, když ale viděli, že protéza herci dodá ten „správný“ výraz a navíc zakryje jeho maďarštinu, s nadšením souhlasili.
Protézu si však János nechal zhotovit na své náklady v Maďarsku, aby s ní mohl trénovat mluvení. Nebylo to jednoduché, naštěstí ale neměl ve scénáři mnoho textu. Nejprve proto, že by bylo těžké ho naučit český přízvuk, nakonec ale ani nebylo potřeba, aby příliš mluvil. Otíkova postava proto v celém filmu řekne pouze třicet těžko srozumitelných slov.
Letně laděný snímek ukazující život obyčejných lidí na typické české vesnici osmdesátých let se skvěle vykreslenými charaktery nakonec slavil takový úspěch, že získal i nominaci na Oscara a na filmovém festivalu v Paříži obdržel v roce 1987 představitel Otíka cenu pro nejlepšího herce.
Tomu všemu ale předcházela ještě humorná historka z Maďarska. „Když zjistili, že jedu na předávání Oscarů, ihned mi předali cenu, která byla jakýmsi předstupněm ceny Kossuth, což je v Maďarsku pro herce nejvýznamnější ocenění. Tehdejší vládnoucí garnitura totiž nechtěla, abych byl oceněný v Americe dříve než v Maďarsku,“ vzpomínal herec a mimo jiné vyprávěl, že při premiéře filmu ve Spojených státech amerických ho spolu s Mariánem Labudou (Pavel Pávek) kritika označila za Laurela a Hardyho východní Evropy.
Tím se Jánosovi otevřela cesta k řadě filmů a stal se úspěšným hercem především v Maďarsku, šanci ale dostal i v Hollywoodu. V roce 1988 si totiž zahrál po boku svalovce Arnolda Schwarzeneggera v hollywoodském trháku Rudé horko.
Zažil ale i strastiplné momenty a dokonce na chvíli skončil na ulici. Bylo to v době, kdy měl dvě malé děti a aby je dokázal uživit, utratil všechny svoje úspory. Došlo to tak daleko, že žil nějakou dobu jako bezdomovec, nakonec se ale dokázal vzchopit a vrátit se zpátky do normálního života.
Momentálně už má čtyři dospělé děti a stále je herecky aktivní. Pořád vystupuje v divadle a také herectví vyučuje na univerzitě. Nejraději však tráví čas u Balatonu, kde si pořídil domek. Tam ho často navštěvují jeho děti a když má volnou chvilku, věnuje se pěstování ovoce a zeleniny. Má také malou vinici a vinařství a malou palírnu. Na natáčení filmu Vesničko má středisková, z něhož mu jako suvenýr zůstala zubní protéza schovaná v šuplíku, dodnes rád vzpomíná.
www.csfd.cz, www.dotyk.cz, www.extra.cz
