Nezdolný František Peterka: V mládí chtěl být vzpěračem, osud mu změnila cikánka. V roli Krakonoše ho nikdo nepoznával

O studium na konzervatoři František Peterka vlastně nikdy nestál, v tom, že ji vystudoval, měla prsty jeho starší sestra. Peterka totiž nikdy nebyl příliš dobrý student a ona se obávala, že by ho kvůli prospěchu jinam nevzali. A tak se budoucí Krakonoš ocitl na škole, která ho sice neuváděla v nadšení, nicméně předurčila celou jeho budoucnost.

V mládí chtěl být vzpěračem

Psalo se datum 17. března 1922, když v rodině bankovního úředníka a modistky přibyl ke starší sestře malý František. Odjakživa projevoval zájem o sport, toužil se stát vzpěračem a jednou v životě to dotáhnout až na olympiádu. Na svém snu opravdu tvrdě pracoval a denně trávil několik hodin na trénincích, kde si vypracoval statnou a urostlou postavu. O herectví tehdy nepřemýšlel ani na vteřinu. A to dokonce ani tehdy, když mu v mládí četla cikánka osud z ruky a předpověděla mu nejen dráhu slavného umělce, ale i i dvě manželství a děti a také vážnou nehodu, která mu vezme chuť žít. Peterka si ale s ještě větší zarputilostí šel za svým cílem stát se profesionálním sportovcem a mezitím pracoval jako telefonista v pojišťovně.

Hercem vlastně omylem

O to větší bylo jeho překvapení, když mu přišla nabídka na angažmá v divadle v Uherském Hradišti. Později se sice ukázalo, že šlo o administrativní chybu, v té době ale už Peterka na prknech, která znamenají svět, exceloval v hlavní roli. Když si tedy po roce uvědomil, že se herectví věnovat nechce a podal výpověď, divadlo nejen, že ho odmítlo pustit, ale dokonce mu vyhrožovalo právníky. Se svojí hereckou budoucností se nakonec smířil, a když v padesátých letech přešel do libereckého divadla F.X, Šaldy, zůstal mu věrný až do důchodu.

Hvězda komedií

Jeho svalnatou postavu a skvělou kondici brzy zaznamenali i filmaři a nabídky na natáčení se začaly hrnout. Ani tehdy ale Peterka neprojevoval příliš velké nadšení. Stále totiž velmi aktivně sportoval a natáčení ho obíralo o čas, který mohl trávit v tělocvičně. Nakonec si dal říct, ale činky si vozil i na natáčení a vzpíral v šatně v pauzách mezi scénami.

Nakonec se tak zapsal do pamětí televizních diváků díky hned několika nezapomenutelným rolím. Zaperlil jako trenér juda v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!, v nesmrtelné roli Káji se předvedl po boku Ivy Janžurové ve filmech Hodíme se k sobě, miláčku…? a v Zítra to roztočíme, drahoušku…!. Ostatně, komedie byly jeho parketa, objevil se v těch nejoblíbenějších, které mohl totalitní režim nabídnout. Zahrál si mimo jiné v Zítra vstanu a opařím se čajem, Já už budu hodný dědečku!, Příště budeme chytrřejší, drahoušku!, Co je doma, to se počítá, pánové… nebo Čtyři vraždy stačí, drahoušku!.

Neohrožený strážce hor

Františka Peterku si oblíbily dokonce i děti, a to díky jeho účinkování v dětských filmech a seriálech jako Jak dostat tatínka do polepšovny, Pan Tau nebo Arabela, ale především díky jeho výkonu v roli Krakonoše v legendárním večerníčku Krkonošské pohádky, který dokonce v roce 2013 vyhrál diváckou anketu o nejlepší večerníček všech dob. Pro Peterku šlo sice o jeho nejslavnější roli, na druhou stranu ho v převleku málokdo poznal. Zelený plášť, klobouk, dlouhý plnovous, hluboký hlas a doutnající fajfka změnily známého herce k nepoznání.

A právě fajfka byla jedním z důvodů, proč ani z této role nebyl Peterka nadšený. Byl totiž jakožto sportovec zapřisáhlý nekuřák, a tak mu neustálé potahování činilo problémy. Další nepříjemností pro herce bylo, že se během natáčení téměř nevyspal. Dvacet dílů slavného večerníčku se totiž často točilo až pozdě do noci a on musel být druhý den zase v divadle v Liberci, což znamenalo noční přejezdy, nedostatek spánku a málo času na cvičení.

Osudná nehoda

V kondici se totiž Peterka udržoval až do pozdního věku a když mu tato radost byla upřena, zcela ztratil vůli žít. Ve věku devětasedmdesáti let stále pravidelně cvičil a denně absolvoval několikahodinové procházky. Během jedné z nich ho však v roce 2001 srazilo auto a herec skončil upoutaný na lůžko. Kvůli rozdrceným nohám a neschopnosti chodit absolvoval kolem čtyřiceti operací a v nemocnici si poležel dva roky, během kterých si přál zemřít.

Ale právě silná vůle sportovce mu nakonec pomohla se na nohy postavit, byť už jen za pomoci berlí. Přesto se dožil opravdu vysokého věku, jak mu kdysi v mládí předpověděla cikánka, stejně jako úraz nohou. Poslední roky svého života trávil Peterka v libereckém hospicu, kde také 25. listopadu 2016 ve věku čtyřiadevadesáti let zemřel.

Zajímají vás osudy socialistických herců? Přečtěte si, co se stalo s babičkou z Homolků Marií Motlovou.