Pokrevní bratr Vinnetoua: Studenta prestižní univerzity Lexe Barkera vydědili, utekl k armádě. Žena spáchala sebevraždu, herec se upil

Lex Barker byl hollywoodskou hvězdou, ale jeho životní příběh měl k idylce daleko. Za pozlátkem filmových pláten se skrýval muž s hlubokými jizvami, válečný hrdina, který čelil démonům slávy i osobním tragédiím. Přesto si dokázal získat srdce milionů fanoušků a stát se nezapomenutelnou ikonou nejen americké, ale i evropské kinematografie.

Novodobý šlechtic Lex Barker

Lex Barker, vlastním jménem Alexander Crichlow Barker Jr., se narodil 8. května 1919 ve městě Rye ve státě New York. Pocházel z významné rodiny řazené mezi „novodobou americkou šlechtu“ a očekávalo se od něj, že bude svoje jméno reprezentovat. I když tedy toužil po herectví, byl tento jeho sen hned zpočátku zavrhnut. Dětství strávil v New Yorku a Port Chesteru. Vzdělání získal na prestižních středních školách, kde vynikal ve fotbale a hře na hoboj. Po absolvování nastoupil na Princetonskou univerzitu, kde potají hrál divadlo, kvůli němuž se nakonec rozhodl ze školy odejít. Tento krok se nesetkal s pochopením jeho rodiny, která ho kvůli tomu prakticky vydědila.

V únoru 1941, deset měsíců před útokem na Pearl Harbor, se Barker přihlásil do armády Spojených států. Během druhé světové války dosáhl hodnosti majora a byl dvakrát zraněn v boji na Sicílii, za což obdržel dvě Purpurová srdce. Jenže obzvlášť zranění hlavy si neslo svoje následky. Během operace mu do lebky musela být vsazena kovová destička a herec poté až do konce života trpěl úpornými migrénami.

Cesta Lexe Barkera za snem

Z války zamířil rovnou do Hollywoodu, továrny na sny. Jeho atletická postava, pohledný obličej a charismatický vzhled mu otevřely dveře do filmového průmyslu. V roce 1949 byl obsazen do role Tarzana a tuto roli ztvárnil celkem v pěti filmech mezi lety 1949 a 1953. Producent Sol Lesser si ho vybral poté, co ho viděl s odhalenou hrudí ve filmu For the Love of Mary. Bylo jasné, že s takto urostlým tělem je na roli, kde je jediným oblečením bederní rouška, naprosto vhodným kandidátem.

Po ukončení série o Tarzanovi se Barker přesunul do Evropy, kde našel nové příležitosti. V roce 1961 si zahrál tajného agenta ve filmu Návrat doktora Mabuse. Tento film upoutal pozornost producenta Horsta Wendlandta, který hledal představitele pro postavu Old Shatterhanda ve filmových adaptacích románů Karla Maye. Barker tuto roli přijal a mezi lety 1962 a 1968 se objevil v sedmi filmech jako Old Shatterhand, po boku Pierra Brice v roli Vinnetoua. Tyto filmy mu přinesly obrovskou popularitu napříč Evropou.

Z manželství do manželství

Barker byl pětkrát ženatý. Jeho první manželkou byla Constance Rhodes Thurlow, dcera bohatého průmyslníka. Vzali se v roce 1942 a měli spolu dvě děti, dceru Lynn a syna Alexandera III. Manželství skončilo rozvodem v roce 1950. V roce 1951 se oženil s herečkou Arlene Dahl, ale jejich svazek trval jen krátce a skončil v roce 1952, protože kráska údajně pro Barkera neměla žádnou jiskru. Zato k herečce Laně Turner, s níž byl ženatý v letech 1953 až 1957, zahořel přímo plamenem lásky. Konala se opulentní svatba, vše vypadalo idylicky, jenže pak Lana potratila a manželství se začalo hroutit. Poslední kapky bylo obvinění Laniny dcery Cheryl z prvního manželství, která tvrdila, že ji Barker sexuálně obtěžoval. Tato tvrzení se však nikdy neprokázala, ani nebyla oficiálně vyšetřována.

Z nevydařeného manželství se Barker oklepal po dvou letech, kdy jeho kariéra tak trochu stagnovala. V roce 1957 se ale oženil se švýcarskou herečkou Irene Labhart, s níž měl syna Christophera, a byla to právě ona, kdo herce přiměl, aby přijal roli Old Shatterhanda a oživil tak svoji kariéru. Jenže po několika letech onemocněla Irene leukémií. Barker byl často kvůli natáčení pryč a ona doma trpěla bolestmi a osaměním, což ji vedlo k nejkrajnějšímu rozhodnutí. V roce 1962 se předávkovala prášky a zemřela. „Jednou jsme ráno leželi v posteli, zazvonil telefon a já se zeptal, jestli ho vezme. Ona nereagovala, obrátil jsem se k ní a vzal jí za rameno. Zjistil jsem, že je mrtvá. Byla studená a modrá,“ vzpomínal kdysi Barker v rozhovoru.

Být sám je jako být mrtvý

Jeho poslední manželkou byla Carmen Cervera, bývalá Miss Španělska. Vzali se v roce 1965, ale jejich manželství skončilo opět rozvodem v roce 1972. Carmen se v Evropě vyhřívala v jeho slávě, ale když zjistila, že v Americe se na Barkera už téměř zapomnělo, začala mu dělat ze života peklo. Vyžívala se v aférkách, urážela svého manžela a dělala hysterické scény. Rozvod byl pro herce vysvobozením, jenže v té době už nezvladatelně bojoval s problémy s alkoholem. Přesto navázal další vztah a hodlal se znovu oženit, protože jak sám tvrdil, být sám je jako být mrtvý.

„V době, kdy bylo natáčení, to byl příkladný herec, alkoholu se ani nedotknul, uměl roli, byla legrace, opravdu byl inteligentní, chytrý, vzdělaný a vedli jsme spolu dlouhé rozhovory. Dalo by se říct, že jsme byli velcí přátelé - za ta léta, když s někým trávíte celé dny i noci ho buď začnete nenávidět, nebo milovat. Já ho měl rád. Jenže večer si to vynahrazoval a opíjel se do němoty. Někdy jsme ho nemohli ani najít, spal někde venku pod stromem s lahví v ruce. Pil hodně a měl strašnou životosprávu. Ale ve tváři se to na něm nepodepsalo, vypadal pořád stejně dobře. Ale chování se mu měnilo. Byl to takový postupný úpadek,“ řekl o něm dlouholetý herecký parťák, přítel a představitel Vinnetoua Pierre Brice. Zemřel 11. května 1973 na infarkt myokardu na Lexington Avenue v New Yorku, když byl na cestě na schůzku se svou poslední snoubenkou, herečkou Karen Kondazian. Bylo mu čtyřiapadesát let.

Zajímají vás charismatičtí herci? Přečtěte si o Bodiem a Doylovi ze seriálu Profesionálové.