Lucie Vondráčková má za sebou bohatou hereckou i hudební kariéru a momentálně se již rok objevuje pravidelně na televizních obrazovkách v seriálu Ulice, kde hraje potvoru Soňu. Jak se do role vžila, s čím se ztotožňuje a jak zvládá každodenní natáčení? To vše prozradila v následujícím rozhovoru.
Já doufám, že téměř nic (smích). Je to soutěživá mrcha a jde si za svým hlava nehlava. Já soutěživá nejsem. Samozřejmě je fajn dostat za něco pochvalu nebo ocenění, ale je to pro mě spíš vedlejší efekt. Soňa je příliš autoritativní a nekompromisní.
Hrát ji mě baví. Už vím, jak přemýšlí, a je na ní hned znát, že má něco za lubem. Pořád spekuluje a tím je vlastně zábavná, a žádná situace s ní není nudná.
Jsem v Uličním procesu rok a vlastně se pořád učím texty. Což je pro herce paráda. Skvělý trénink paměti a mozkových závitů a navíc v mé oblíbené herecké profesi. Vždycky jsem se dlouhodobých seriále malinko bála, a teď vidím, jak jsem byla pitomá (smích).
Učím se hodně dopředu, abych měla dialogy pod kůží a soustředila se na ostatní a ne na sebe. Protože Sona má oči všude… Teď mám v tašce a učím se texty, které se budou točit cca za tři týdny.
Myslela jsem, že v té rychlosti nebude, ale je. Což je krása.
Základ je, že je skvěle napsaná, a pořád na ní díky scénáři něco objevuju. No a pak přidávám to, co už jako Sona cítím. Někdy ji trochu zjemním, a někdy naopak připepřím. Záleží, s kým zrovna mluví (smích).
Liší se ve všem. Víte, zpěvačky si většinou nemůžou dovolit zničit svou populární image tím, že budou hrát negativní roli. Ale právě proto jsem ji vzala. Vždycky jsem se totiž cítila víc svobodná v herectví.
No, památné scény snad ještě přijdou (smích). Ale vím, že diváky hodně baví duely Soni s Magdou, protože do sebe pořád šijou, a přestřelky Soni a jejího syna Erika. Ty jsou taky výživné.
Nechávám se ráda překvapovat. Ale to nejen Soňou, ale vším. Někdy mě překvapí, jak je zranitelná, jindy je na facku. Je to s ní dobrodružství.
Aby pořád tak diváky bavila a nenechala je v klidu.
Chvilku si na mě jako na mrchu museli zvykat, ale tou hereckou branou vešli se mnou, a snad je to nenudí. Ty šťavnaté diskuze kolem Soni jsou na knihu a psychologicko-sociologický rozbor (smích).
Hudba šla teď na chvíli do stínu všech těch rolí v divadle, protože jsem se k herectví vrátila naplno. A kluci už jsou velcí a mají své světy. Tak je to jednodušší.
Momentálně určitě herectví. Ale hudba mi tisíckrát pomohla v dnech, kdy jsem pomoc potřebovala, takže v ní pokračuju. Jen si teď chvilku dává šlofíka (smích).
Že jsou moji kluci zdraví, a že se pořád dokážeme věcem společně smát.
Premiéry divadelní i muzikálové a vypadá to, že budu dost tancovat. Tak doufám, že to neodnesou záda (smích).
Autorský text
