Karla Frýda (36) si rozhodně pamatujeme z první řady reality show Big Brother. Od té doby uplynulo pár let. Karel v rozhovoru prozradil, co je pro něj prioritou číslo jedna, i jak zpětně vnímá svoji účast ve zmíněné reality show.
Karle, nejde se nezeptat. Jak vzpomínáš na svoji účast v reality show Big Brother?
Já si to pamatuju naprosto přesně. Bylo to 28. srpna 2005 a bylo mi 20 let. Bylo to něco neuvěřitelnýho. Bylo to nový, strašný množství propagace a 10 milionů hotově za tři a půl měsíce. Ohromná zkušenost pro mě jako člověka, kterej tam byl nejmladší, a taky zjištění, jak vlastně funguje showbyznys.
Napadá mě, že přesto, že jsi zjistil, jaký showbyznys je, tak si v něm tak trochu zůstal. Znamená to, že to funguje dobře?
(smích) Samozřejmě všechno má dvě strany. Pro někoho funguje dobře, pro někoho špatně. Já můžu říct, že jsem byl od začátku v pohodě. Nebyl jsem typ člověka, který by odmítal akce, vymýšlel si nějaký neuvěřitelný věci, proč nepřijít a za každý pozvání jsem byl rád. Showbyznys je prostě velkej byznys.
Jak si se vyrovnával se zájmem médiích? Vycházeli desítky článků, a ne všechny byly hezké...
Já jsem strašnej flegmatik. Říkám, tenkrát mi bylo dvacet, já byl vyjukanej. Ve vile jsem byl 63 dní, kde jsme neměli žádný informace. Nevěděli jsme, jak jsme sestříhaní, co se vlastně lidem pouští, a když jsem vypadl po dvou měsících, byl pro mě trošku šok, jak jsem byl prezentován. Byl jsem takový „tele“. Ale chápu to. Je potřeba, aby na to lidi koukali a k tomu je potřeba show. Bylo opravdu neuvěřitelně zajímavý vidět, co se pouštělo v televizi, a zároveň vědět, jak ty situace byly doopravdy.
Pokud si dobře vzpomínám, v této reality show nechyběly ani intimní scény. To musí být trochu nepříjemné, vědět, že si to kdokoliv včetně rodiny může pustit, ne?
V roce 2005, kdy se to vysílalo, tak YouTube nebyl nebo začínal. Konkrétně moje „věci“, který se tam děly, tak tuším nejdou najít. Určitě nejdou. (smích) Já jsem žil takovej život, kterej bych si dal znova den ode dne. Ničeho nelituju. Zkušenosti. Každej den je pro mě super. Teď je mi skoro 37 a každej den bych dal znova.
Šel bys do reality show znova?
Teď když vím, jak to všechno funguje, tak asi ne. Ale kdyby se chystalo něco, co se týká třeba mojí profese, kterou si myslím, že dělám dobře, tak to bych určitě zvážil.
Kdo je vlastně Karel Frýd?
Je to stále patnáctiletej člověk, kterýmu je sice skoro 37, ale je pořád dítětem. Snažím se být impulzivní, usměvavej, pořád energickej, ale stále profesionální. Lidi mě asi neznají jinak, než usměvavýho „blázna“, kterej dělá svoji práci srdcem.
Je nějaký rozdíl mezi Karlem, kterého potkáváme a tím, kdo jsi za "zavřenými dveřmi"?
Myslím si, že určitě, jelikož už mám rodinu. Doma se snažím být vzorem pro syna. Tam nastává ta role toho otce.
Na sociálních sítích se občas svěříš, že je pro tebe rodina opravdu důležitým životním bodem. Co považuješ za svoje životní štěstí?
Mám paní, mám zdravýho syna. Snažím se být perfektní táta. Já mám neuvěřitelný štěstí na ženskou po svým boku, kterou jsem potkal, a se kterou jsem založil rodinu. To je to nejlepší, co mi život dal. Zázemí, rodina, to je pro mě základ a jsem strašně rád, že jsem toho součástí. Budu se snažit vychovávat svýho syna tak, jak si myslím, že je správné.
Jsi šťastný?
Já mám perfektní život. Je to takový klišé, že to musím zaťukat.
Zajímalo by mě, na co jsi ve svém životě pyšný?
Jsem pyšnej na to, že teď je tady moje rodina. Na to jsem strašně hrdej. Mám rodinu s člověkem, kterýho jsem hledat celej život a našel. Je to něco neuvěřitelnýho. Když máte zázemí, tak i vaše kariéra stoupá každým dnem. V práci se daří, daří se v osobním životě. Je to všechno na obláčku. (smích)
Jako trenér máš určitě mnoho zásad v jídle a životním stylu. Jaké jsou ale tvoje životní zásady?
Moje první zásada je uživit rodinu. Zabezpečit, chránit ji. Mám přátele, slovy dva, za který bych dal ruku do ohně a chtěl bych i jim být oporou. Být tady pro ně, kdyby něco potřebovali. Moje zásada je rodina na 1. místě. Chtěl bych, aby na mě byli pyšní.
Rodina je tedy něco, co je pro tebe evidentně na prvním místě. Odkud pramení tohle nastavení mysli?
Řekl bych, že rodina je nejvíc důležitá. Já myslím, že mě tak vychovali rodiče. Jsem sice jedináček a ono se říká, že jsou rozmazlený, ale já mám s rodinou skvělý zkušenosti. Rodina je na prvním místě a vždycky byla. Pro mě je to základ dobře fungujícího vztahu, tak v pracovní kariéry. To je svatý, na to nesmí nikdo sáhnout. Když máte dobrý vztahy, tak všechno jde.
Číší z tebe nadšení a životní optimismus. Prozraď lidem recept na šťastný život...
Berte se s rezervou. Neřešte stupidní věci. Buďte pozitivní, i když to nejde, prostě buďte! Berte si ze všeho to pozitivní. To dělám já. Já třeba strašně dlouho nebyl naštvanej. Fakt. Nestresovat se. Vždyť to je zbytečný!
Zdroj: Autorský obsah
