Seriál Ulice: Bára Jordánová se vrací smutná a řeší, jak naložit se životem, říká herečka Tereza Brodská

Bára se vrací do Ulice s pořádnou náloží, čerstvě po rozvodu s druhým manželem, jenž ji vyměnil za mladší. Kvůli tomu je Bára i svým způsobem bez domova a naprosto pohlcená prací, jíž si kompenzuje nevydařený osobní život. Přestože je velká bojovnice, začíná toho být na ni moc. Naštěstí má ohromnou oporu v Tereze, která momentálně sama řeší, jak dál.

Když Bára odjížděla z Ulice, byla spokojená a šťastná. Jak se Báře daří nyní, po třinácti letech, kdy se do Ulice opět vrací?
Bára se vrací taková zarmoucená. Myslím, že je hodně smutná a že si klade za vinu, že jí nevyšlo ani druhé manželství. Taky je nešťastná v práci, kterou dělá. Mladí kolegové jí tam šlapou na paty i přesto, že pracuje nonstop 24/7. Na takový tlak už ale nemá věk. Zkrátka to již není žádná sranda, a tak Bára začíná rekapitulovat, což občas není příjemné.

V čem vidíte její proměnu?
V tom, že se hledá a že se hodně upnula na své děti, na Matěje, který žije s rodinou v Barceloně, a na Terezu.

Jaká byla vaše první reakce na nabídku návratu do Ulice?
Myslím, že co se má stát, stane se. Nepředpokládala jsem, že bych se někdy vrátila, ale vlastně ta nabídka přišla v době, kdy jsem byla na rozcestí a zvažovala, co dál. Mám seriály ráda, vnášejí mi do života řád. Dávají mi disciplínu, která je pro mě moc důležitá. A to mě baví. Navíc nabídka přišla v pravou chvíli. Kdybych ji dostala o pár měsíců dříve nebo později, možná bych už byla někde jinde a točila něco jiného.

A čím vás příběh „nové“ Báry zaujal?
Že i ve svém věku, po pětapadesátce, hledá a přemýšlí, co dál, jak naložit se svým životem. Že si uvědomuje, že život ani v tomto jejím věku zdaleka nekončí, že pro někoho možná teprve začíná… A to je, myslím, zajímavé téma.

Jaký byl pro vás po těch letech návrat do ateliéru Ulice?
Bylo to moc milé a vlastně mi přijde, že se tady skoro nic nezměnilo. Já jsem se hodně těšila na štáb, který v jádru zůstal stejný. Celkově je to v Ulici moc příjemná práce, například i díky producentce Janě Maršíkové, která mi vychází vstříc. Za to jsem jí opravdu vděčná. Mám za sebou dost velké zdravotní problémy, opakovaný zápal plic, ze kterého ještě nejsem úplně venku. A tady mi to všichni zpříjemňují. I přesto, že jsem do natáčení padla rovnou po hlavě, je to od začátku hodně intenzivní. Jsem tady vlastně skoro denně, baví mě to a po dlouhé době se zase těším do práce. Je to krásný pocit.

A jaké bylo shledání s hereckými kolegy?
Naprosto úžasné! S Páťou je to moc příjemné. V podstatě se mnou vyrůstala, zažila jsem její a Kubovu pubertu. Člověk tak vlastně úplně hladce navazuje tam, kde kdysi skončil. A také se těším, co nového mi role přinese.

Terezo, vy jste byla u úplného začátku Ulice v roce 2005…
Je to tak. My jsme byli dokonce u prvního záběru!

Nyní jste u toho, když jde Ulice do dvacáté sezony. Dají se srovnat vaše pocity předtím a teď?
Tenkrát jsme vůbec netušili, do čeho jdeme. Je obdivuhodné, co se Michalu Reitlerovi, Petru Erbenovi a celému týmu Dušana Kleina podařilo. Nepředpokládala jsem, že Ulice tak dlouho pojede a že bude mít stále tak obrovskou diváckou sledovanost. Je to skvělé a jsem moc ráda, že můžu být její součástí.

A co byste popřála do dvacáté sezony Báře?
Přála bych jí, aby byla znovu šťastná, aby našla práci, která ji bude bavit a ve které se bude moct realizovat. A možná bych jí ještě popřála i nějaký nový vztah. 

Baví vás české seriály? Podívejte se, jakých chyb se tvůrci dopustili v seriálu Chalupáři.