Legenda našeho filmového nebe Jiřina Štěpničková (†73) byla vždy zásadová a nenechala se režimem zlomit k něčemu, s čím nesouhlasila. Nacistům nešla na ruku, a než aby hrála v některém z jejich snímků, dokonce si prý raději nechala operovat zdravou nohu. Bohužel ji dohnal komunistický režim, který herečku ve vykonstruovaném procesu poslal na deset let za mříže.
Narodila se do klasické měšťanské rodiny. Tatínek si však moc přál syna a Jiřinu tak vychovával především ke sportu. Dospívající dívka skvěle lyžovala, hrála fotbal nebo tenis. Rozhodně to nebyla žádná ufňukaná holčička s panenkami, se kterou může každý zametat, což se později odrazilo v jejím chování k režimu.
Láska k hraní se u Štěpničkové zrodila náhodou. Její třída se chystala na hory, jež měly být zaplaceny z peněz, které se vyberou ve školní akademii. Do připravované hry ale Jiřina nebyla obsazena a svou neúčast jakožto vášnivá lyžařka oplakala. Osud tomu však chtěl jinak. Den před vystoupením onemocněla spolužačka, která měla hrát hlavní roli a jako záskok byla povolána Jiřina. ‚‚Bivoje jsem se přes noc naučila. Kvůli horám a lyžím. Ale stalo se něco, co obrátilo celý můj život naruby,” vzpomínala kdysi herečka na své začátky. Otec byl samozřejmě proti tomu, aby se jeho dcera stala nějakou komediantkou, takže zkoušky na konzervatoř dělala tajně.
Když na to tatínek přišel, nedokázal překousnout zradu milované dcery a vyhodil ji z domu. Dlouhá léta spolu nemluvili, a ač byl otec stejně tvrdohlavý jako Jiřina, nakonec hrdost překousl, šel se podívat na dceřino představení do Národního divadla a vše zlé bylo v okamžiku odpuštěno. Štěpničková šla z role do role a excelovala také ve filmech. Nezapomenutelné je například její ztvárnění Viktorky od splavu v Babičce. Krásná a talentovaná herečka se stala hvězdou první kategorie.
Muži po Jiřině toužili a ženy si přály být jako ona. Herečka v té době potkala i svou první větší lásku - kolegu Ladislava Peška. ‚‚Byla půvabná a uchvacovala obecenstvo svým mladistvým přirozeným zjevem a zajímavou tváří,” vyjádřil se kdysi herec na adresu své tehdejší partnerky. Začali spolu žít, ale Ladislavova až nesnesitelná žárlivost a Jiřiny temperamentní povaha zničily vztah. ‚‚Začali jsme filmovat, štvali se z práce do práce, každý z nás si chtěl zachovat svoji nezávislost a svoji autoritu. Ani jeden se nechtěl podřídit,” vysvětlil Ladislav, proč herecké lásce odzvonilo. Jiřina se dál věnovala zářné kariéře a přišla její nejslavnější role.
Z prken Národního divadla se na filmové plátno přenesla Maryša. Pro Štěpničkovou to byla přelomová role a diváci ji v roli venkovské dívky milovali. Jiřina natáčela i během druhé světové války, ale nikdy se nenechala nacisty přemluvit k natáčení německých filmu, jako to bylo u jejích kolegyň. Podle dobových informaci si měla herečka dokonce nechat operovat zdravý kotník, aby se vyhnula jedné z nabízených rolí. Konec války však neznamenal vrácení se do předešlé divadelní slávy. Naopak, Jiřina věděla, že v novém režimu nebude šťastná.
Odvážná herečka se rozhodla na začátku divadelní sezóny v roce 1946 zkusit štěstí v Anglii. Vydala se vstříc novému dobrodružství, ale po třech měsících se vrátila zpět do vlasti. Doma se ale dlouho nezdržela a v lednu 1947 vedly její kroky opět do Velké Británie. Nevracela se tam ovšem sama. Pod srdcem nosila nenarozeného syna. Aby nepřišla do řečí, provdala se na velvyslanectví v Londýně za přítele Jana Samce. V dubnu se páru narodil syn Jiří. Když se to v Česku rozkřiklo, samozřejmě všichni začali spekulovat, zda-li je otcem syna opravdu o pět let mladší profesor kreslení, nebo někdo ze známějších a slavnějších kolegů, se kterými se Jiřina někdy sblížila. Pravděpodobně jím ale skutečně byl Samec, za nímž se pak Štěpničková i se synem nastěhovala. Manželství však vydrželo pouhý rok.
Hereččino anglické výletování samozřejmě neuniklo papalášům z tehdejšího režimu. Na nic netušící Štěpničkovou nastražili past. Jiřina obdržela dopis od známého režiséra, jenž žil v západním Německu. ‚‚Milá babo, přijeď, mám pro tebe práci,“ stálo v psaní a Štěničková ani na vteřinu nezaváhala. Zabalila věci a s tajemným převaděčem a dalšími lidmi se vydala směr hranice. Najednou se ozvala střelba a z údajného pomocníka se vyklubal agent StB…
Rok strávila Jiřina ve vazbě a nakonec byla odsouzena k neuvěřitelným patnácti letům vězení. Herečce v procesu velmi přitížilo, že někteří její kolegové podepsali papír, kde se dožadují nejvyššího trestu - trestu smrti. Štěpničková nakonec strávila v pardubické věznici necelých deset let. Po propuštění se snažila vrátit k tomu, co tolik milovala. Sice si zahrála větší či menší role především v seriálech, ale nikdy už nenapravila vztah se synem, kterého po dobu za mřížemi vídala jen na pár minut za čtvrt roku.
Herečka nakonec zůstala zcela opuštěná a v roce 1985 zemřela. Ironií osudu je, že o pár měsíců později se začal natáčet snímek o osudech komunistického vůdce Klementa Gottwalda. A kdo si zahrál hlavní roli? Syn Jiří Štěpnička!
Magazín 100+1 historie, Blesk.cz, Autorský článek
