Honosné dary, vlastní spolupráce s Netflixem a další. Britská královská rodina vydělává různými způsoby. V čem se liší od té japonské, a která pravidla jsou vám sympatičtější? Svět ženy vám přináší porovnání těchto dvou rodin.
Není to jen královna Alžběta a britská královská rodina v jejichž životech je příliš mnoho pravidel a musí se řídit - někdy bizarním – protokolem. Japonská císařská domácnost se datuje přinejmenším do šestého století našeho letopočtu - a tvrdí, že pochází již v roce 660 před naším letopočtem, kdy prý na trůn usedl legendární (pravděpodobně mýtický) první císař Jimmu. A o královské rodině bylo během staletí napsáno ohromné množství informací...
Stejně jako britská královna Alžběta, japonský císař - v současné době Naruhito, který usedl na trůn v roce 2019, nehraje aktivní roli v politice země. Jeho role je více ceremoniální a zaměřuje se na státní funkce, jako je formalizace jmenování předsedy vlády, setkání s hostujícími královskými představiteli a hlavami států a přijímání zahraničních velvyslanců a vyslanců, mezi nesčetnými dalšími povinnostmi.
Na rozdíl od mnoha svých evropských „kolegů“, členové japonské královské rodiny nesmějí mít práci. Kontroverze, která obklopuje například Harryho a Meghan, by v Japonsku neprošla ani omylem.
Princ Harry fušuje do produkce televize a podcastů v Los Angeles, to by v Tokiu určitě nebylo tolerováno. Královští tam mohou být zaměstnáni pouze v neziskových organizacích pracujících pro veřejné blaho a i tak je vyžadováno povolení císaře. Princ Akishino například slouží jako prezident ústavu Yamashina pro ornitologii, kde bývalá princezna Nori pracovala od roku 1992 do roku 2005 jako výzkumná pracovnice.
Když mluvíme o bývalé princezně Nori, nyní se jmenuje Sayako Kuroda. Důvodem je, že ženské členky japonské královské rodiny mají zakázáno brát si prosté lidi. To neznamená, že by se ženy v císařské domácnosti nemohly provdat za kohokoli, koho milují, ale pokud by tato osoba byla prostým občanem, musí pro to přijít o své královské postavení. Sayako k tomuto kroku přistoupila v roce 2005, když se provdala za Yoshiki Kurodu, dlouholetého přítele jejího bratra, prince Akishina.
V Japonsku je císaři implicitně zakázáno zapojit se do vlády. Ústava země uvádí: „Císař bude symbolem státu a jednoty lidu, své postavení bude odvozovat z vůle lidí, u nichž má svoji moc.“ Pokud by císař hlasoval nebo převzal roli ve vládě, bylo by to v rozporu s ústavou.
To se liší například ve srovnání s britskou královskou rodinou. Ve Velké Británii neexistuje žádný zákon ani ústava, která by zakazovala panovníkovi nebo královské rodině hlasovat, ale podle konvence se vždy rozhodnou tak, aby zůstali politicky neutrální - jak se od nich očekává.
Princi Harrymu a Meghan se ještě podařilo rozvířit vody, když povzbuzovali americkou veřejnost k účasti u voleb, a to navzdory tomu, že se veřejně nestaví na žádnou stranu.
Na rozdíl od Windsorů, japonská císařská domácnost nemá žádné sdílené příjmení. Místo toho členové používají pouze daná jména. Současný císařský pár jsou prostě Naruhito a Masako.
Dalším kontroverzním aspektem japonského královského protokolu je skutečnost, že na trůn mohou vystoupit pouze muži. To znamená, že žádný panovník nemůže být jako britská královna Alžběta nebo vládnoucí Margrethe II. v Dánsku.
Historicky Japonsko nemělo vždy tak přísné zákony o nástupnictví, které upřednostňovalo muže. V celé japonské historii bylo na trůnu osm císařoven-poslední, císařovna Go-Sakuramachi, abdikovala v roce 1771-ale tato možnost byla ukončena v roce 1889 přijetím Meidžiho ústavy.
Na počátku 21. století se tato situace začala zkoumat, protože japonská královská rodina čelila nedostatku mužských dědiců a možnému zániku. Existovalo mnoho královských dcer, ale až do narození prince Hisahita v roce 2006 se do císařské rodiny nenarodil žádný mužský dědic více než 40 let.
Ačkoli královna Alžběta má určitá pravidla o přijímání dárků, japonské královské rodině je ale ze zákona přímo zakázáno dávat nebo přijímat dárky bez předchozího souhlasu. Dárky jsou i tak stále předkládány a přijímány, i když jsou méně honosné než například sídla. To narážíme na dárek Královny Alžběty, která obdarovala Kate Middleton honosným sídlem.
