Josef Kemr byl podle lidí ze svého okolí laskavý, skromný a také hluboce věřící člověk. Kvůli své víře, kterou nikdy neskrýval, byl některým lidem během minulého režimu trnem v oku, přesto sám měl manželku, která byla komunistka. Přečtěte si příběh herce, který ztvárnil všemi oblíbeného dědu Komárka ve filmu Na samotě u lesa.
Josef Kemr se narodil 20. června roku 1922, letos by tedy ostavil své sté narozeniny. Jeho matka byla švadlena a jeho otec byl švec s velkým hudebním nadáním, jelikož hrál výtečně na housle. Jeho talent zdědil i Josef Kemr, který se později naučil hrát na housle také. Jelikož si jeho otec nepřál, aby se věnoval divadelní kariéře, studoval Josef Kemr obchodní akademii, kterou roku 1942 ukončil. Navzdory otcovu přání vystupoval již o dětství jako komparsista v Divadle na Vinohradech, kde si ho později všimnul rozhlasový režisér Přemysl Pražský. Ten ho pak obsazoval do rozhlasových rolí. V osmnácti letech se začal věnovat herectví v divadelní společnosti A. Budínské, kde vystupoval až do roku 1945. Mezitím se stihnul živit i jako elektromontér, prodavač či číšník. Později získal angažmá v Kladně, v divadle Akropolis, Divadle S.K. Neumanna a v Městských divadlech pražských. V roce 1965 se stal členem činohry v Národním divadle.
Během svého života ztvárnil stovky rozhlasových, divadelních, filmových a televizích rolí, za což byl roku 1993 oceněn Cenou Thálie za celoživotní mistrovství. O rok později získal Českého lva za vedlejší roli ve filmu Pevnost. Jeho posmutnělý pohled a hubená postava mu nahrávaly role především v hořkých komediích. Nejvíce ho proslavily role ve filmech Dovolená s Andělem, Šíleně smutná princezna, S čerty nejsou žerty a pochopitelně také Na samotě u lesa.
Josef Kemr měl ve svém životě dvě velké lásky. Jednou z nich byla Eva Foustková, se kterou jim vydrželo manželství až do její smrti v roce 1977, a to i přes jejich absolutně odlišné názory na politiku. Eva byla totiž zarytá komunistka, zatímco Josef byl zapřisáhlý odpůrce tohoto režimu. Po její smrti se herec zamiloval ještě jednou, a to do Mariky Skopalové, se kterou hrál v Národním divadle. Ta také údajně stála za rozpadem jeho dlouholetého přátelství s Rudolfem Hrušínským. Ten ji měl totiž jednoho dne plácnout po zadku a silně věřící Kemr mu toto nevhodné gesto nikdy neodpustil.
Josef Kemr se na konci života potýkal s rakovinou žaludku. I přes neuvěřielné utrpení a bolesti však nikdy své potíže nesděloval ostatním a věnoval se herectví do poslední chvíle. Zemřel 15. ledna roku 1995. Po jeho smrti vystoupil na veřejnost muž se jménem Vladimír, který tvrdil, že je jeho dlouho utajovaným synem. Podle všeho se měl Josef Kemr během natáčení filmu v padesátých letech seznámit s jistou Boženou, herečkou, se kterou měl mít krátký románek v době, kdy už byl ženatý. Božena prý celou pravdu odhalila synovi až na smrtelné posteli. Ačkoliv nebyla tato informace nikdy oficiálně potvrzena, zůstává faktem, že podoba mezi oběma muži je až neuvěřitelná.
