Zpěvák Marek Ztracený: V autě si se synem povídáme o ženských

Svět z auta vnímám jako… svět z auta. Nikdy mě nenapadlo, že svět za jízdy je jiný než svět za chůze.

Mým nejmilejším spolujezdcem je… můj syn. Jezdíme spolu hodně, protože hraje hokej. Pouštíme si nahlas muziku a povídáme si o ženských, motorkách a zážitcích. Prostě o všem, o čem mamka nemá slyšet. 

Jako táta za volantem jsem… bodyguard. Snažím se chránit a předvídat. Mareček mě stále přemlouvá a křičí: „Tati, jeď! Předjeď ho! Dělej, že jsi závodník“. Občas mu vyjdu vstříc, ale spíš už jsem ten rozumný. Začínám chápat, proč jsem si coby kluk o svém tátovi myslel, že jezdí jako posera. Měl o nás starost. 

Muž za volantem je… sluhou svého ega a svádí s ním celou cestu tvrdý boj.

Auta Marka Ztraceného baví, a proto nechyběl ani na prvních testovacích jízdách nové Škody Octavia, které se konaly nedávno v portugalském Portu.

Nejdelší trasa, kterou jsem ujel, bylo… 1000 km od nás do Košic. Domluvil jsem si tam rande, jenže až po cestě jsem zjistil, že to není 350 km, jak jsem si původně myslel. Mimochodem to rande bylo strašný.

Hudba, kterou v autě poslouchám… je rocková. Nedávno jsem se ale přistihl, že jsem zřejmě omylem naladil Country radio, a to jsem poslouchal celý den. Asi stárnu. 

Když stojím v koloně, tak… koukám po řidičkách okolo. A sem tam na někoho mrknu, abych mu zlepšil náladu. Ne vždy se to ale povede.

Žena jako řidička je… sluhou svého muže.