Cate Blanchett: Královna od protinožců

Australanka, která ztělesnila anglickou královnu Alžbětu s takovou přesvědčivostí, že za ni získala nominaci na Oscara a Zlatý glóbus, dnes patří k nejžádanějším herečkám své generace. Přesto v mládí o herecké dráze vůbec neuvažovala a ráda dává k dobru historku o svém prvním setkání s kamerou. V osmnácti si udělala výlet do Egypta a v Káhiře, kde bydlela, jí člen štábu, bydlící ve stejném hotelu, nabídl, zda si nechce zahrát ve filmu. Cate byla zvědavá, kývla, a hned druhý den stála na place v davu komparzistů, zatímco hrdina příběhu řešil problémy s láskou. Trvalo to poněkud dlouho, takže po pár hodinách si dívka od protinožců řekla, že toho má dost, a odešla. Od herectví ji to nicméně neodradilo. Když se vrátila domů, udělala zkoušky na prestižní Národní institut dramatického umění v Sydney a o její budoucnosti bylo rozhodnuto.

V Hollywoodu žít nechce

Cate Blanchett se snaží skloubit svou profesi s rodinným životem, jak jen to je možné, a manžel s dětmi ji obvykle doprovází na natáčení. „Hned po svatbě jsme se totiž pár měsíců neviděli, protože jsem právě točila Královnu Alžbětu, a málem jsme se rozešli. Nic podobného už nechci riskovat, proto si vybírám role i podle toho, abych nemusela být z domova příliš dlouho. A protože mám na natáčení méně času, dokážu se na roli víc soustředit. Chci ji zvládnout co nejlépe a v co nejkratší době." S Andrewem se před šesti lety navíc rozhodli, že povedou divadlo Theatre Company v Sydney, a Cate tak má příležitost vracet se častěji na divadelní prkna. „Žít v Hollywoodu mě nikdy nenapadlo. Na můj vkus je tam příliš rušno," říká herečka, jež nedá na Austrálii dopustit. Režiséři, kteří s ní chtějí pracovat, to vědí a vždycky pro ni udělají maximum, protože získat do filmu Cate Blanchett je prostě terno. Poté, co excelovala ve snímku Woodyho Allena Jasmíniny slzy, je docela možné, že se coby královna Alžběta vrátí před kameru potřetí. Takovou nabídku by určitě neodmítla. „V prvním filmu, který vyprávěl o cestě mladé ženy od nesvobody ke svrchované moci, se bezelstná princezna musela změnit v zodpovědnou panovnici. V druhém pokračování s podtitulem Zlatý věk jsem už byla starší a zkušenější, stejně jako ona – dospěly jsme spolu. A do třetice? To se uvidí. Nejspíš by to měl být příběh o samotě, stáří a smrti, což je důležité téma. Mně vrásky nevadí, jsou přece důkazem životních zkušeností. Každý musíme jednou umřít a nikomu se přece nebude z tohoto světa odcházet snadněji jenom proto, že má vyhlazenou tvář."