Bloková pokuta

Pan Karel právě zastavil na parkovišti jednoho obchodního centra a chystal se vystoupit z auta, když se v okénku objevila tvář policisty. „Dobrý den, pane řidiči, jste si vědom, čeho jste se dopustil?“ Karel horečně pátral v paměti, ale nic ho nenapadalo. „Cestou po příjezdové silnici jste projel křižovatkou na červenou,“ konstatoval policista. „To musí být omyl,“ hlesl nesměle, „jsem si jistý, že jsem určitě červenou nepřehlédl.“ – „Máme důkaz,“ připojil se k policistovi jeho kolega, který až dosud postával opodál. „Jeli jsme náhodou nějakou chvíli za vámi, takže váš přestupek můžeme dosvědčit.“ – „Ale to opravdu není možné, určitě jste si mě spletli.“ – „Jste ochoten uhradit blokovou pokutu dva tisíce korun na místě?“ Policistova otázka pana Karla rozhodila už dokonale. „Nemám u sebe tolik peněz,“ zareagoval zmateně. „Nevadí, tady je složenka a tady podepište blok. A příště jezděte opatrněji,“ rozloučila se s ním hlídka. Chvíli zůstal sedět za volantem, pak se pomalu rozjel k domovu.

VŽDYŤ JSI NIC NEPROVEDL!

„Já si myslím, že bys to takhle nechat neměl,“ zamračila se manželka, když jí Karel vše odvyprávěl. „Pokud jsi si jistý, že jsi nic neprovedl, tak co bys platil? Přece existuje nějaké právo na odvolání, ne?!“ Karel však měl neblahé tušení, že se práva na odvolání vzdal právě v okamžiku, kdy podepsal policistovi bloček. Jenže byl tak zmatený, že ho jiná možnost ani nenapadla. Přesto se druhý den vypravil na dopravní inspektorát s dotazem, zda by se ve věci nedalo ještě něco dělat. „Je mi líto, svým podpisem jste na místě svou vinu uznal, takže není proti čemu se odvolávat,“ pokrčila rameny službu konající úřednice. „Ale co jsem měl udělat jiného, když mě celá ta situace tak zaskočila?“ rozhodil Karel bezmocně rukama. „Pokud jste byl opravdu přesvědčen o své nevině, měl jste nechat věc poslat do správního řízení. V něm by se vina musela prokazovat a byl byste vyslechnut i vy, abyste mohl uvést svoji verzi, jak se údajný přestupek udál či neudál. Navíc proti rozhodnutí ve správním řízení byste se mohl i řádně odvolat, pokud byste s ním nesouhlasil… Teď už vám mohu poradit jediné – podejte písemně námitku, ale ta půjde mimo odvolací řízení.“

DRAZE ZAPLACENÁ ZKUŠENOST

Pan Karel přesto námitku sepsal – a na poště ji podal doporučeně ve stejný den, kdy zaplatil složenku. Bylo mu jasné, že ať vyřízení námitky dopadne jakkoli, odkladný účinek na zaplacení pokuty mít nebude, a tak nechtěl riskovat penále. Odpověď, která mu přišla, mu bohužel dala za pravdu. „Stížnost se zamítá… svým podpisem jste souhlasil s přestupkem… proti blokové pokutě není odvolání…“ skákal pan Karel očima po řádcích, za nimiž následovala ještě dlouhá citace nejrůznějších paragrafů. Bohatší o jednu nepříjemnou zkušenost, draze zaplacenou dvěma tisícovkami, se nešťastný Karel nakonec rozhodl podat proti postupu policejní hlídky stížnost. I když byl ochoten uznat, že i policisté jsou lidé chybující a že si jeho vůz v onen osudný den mohli zaměnit s jiným, i když mohl nadávat jen sám sobě, že se k údajnému přestupku tak nerozvážně sám svým podpisem přiznal, a i když už pokutu dávno oželel, nemohl se zbavit utkvělé představy, že tady přece jenom ještě něco nehraje. Přinejmenším to, že jej policisté na možnost nepodepsat na místě a využít možnosti správního řízení sami neupozornili. Oni vlastně využili jeho stresu tváří v tvář uniformě – a to by se opravdu stávat nemělo.