Právní problém čtenářky: Expřítel dal můj soukromý striptýz na internet!

„Pomalu, miláčku, nespěchej…“ Jiří se v posteli hotelového pokoje očima vpíjel do displeje notebooku, na kterém sledoval svou přítelkyni Evu, vzdálenou dobrých tisíc kilometrů, jak si právě odkládá i ty nejintimnější kousky svého oblečení. Díky internetu se mohl se svou Evou vidět i na svých častých zahraničních služebních cestách. A jednou, říkal si, až budeme staří, si budeme tyhle soukromé erotické filmy společně pouštět a vzpomínat… Na chvíli se zasnil, a když Eva na obrazovce svlékla i své miniaturní spodní kalhotky, klikl na políčko „uložit“.

AŤ VŠICHNI VIDÍ!

O rok později sledoval Jiří tutéž scénu, ovšem tentokrát již jen přehrávanou z paměti notebooku. Žádný přímý přenos se nekonal – Eva se s ním před pár měsíci rozešla… Jak tak na obrazovce sledoval její obnažující se tělo, popadl ho vztek. Jen počkej, ty ještě budeš litovat, žes mi tak ublížila! Našla sis prý někoho jiného, tak ať to všichni vědí, jaká jsi štětka!

Ještě uprostřed téže noci probudilo Evu v jejím bytě zvonění mobilního telefonu. Rozespale jej zvedla a nevěřícně naslouchala přívalu oplzlostí. Nějaký blázen, pomyslela si a beze slova zavěsila. Vzápětí se ale něco podobného opakovalo, pak potřetí, počtvrté… Eva telefon raději vypnula. Pokoušela se usnout, ale hlavou se jí stále dokola honila jedna otázka – kde všichni ti nadržení volající dnes v noci přišli k jejímu telefonnímu číslu?!

Po hodině převalování pochopila, že už asi nezabere. Zapnula tedy notebook a jen tak nazdařbůh zabrousila do své e-mailové schránky – a v té chvíli jí začalo svítat. Přijatá pošta přetékala nejrůznějšími erotickými vzkazy, které se odvolávají na nějaké video a fotky z konkrétní internetové stránky. Za chvíli už jen nevěřícně koukala na video, na kterém se kdysi – připadalo jí to už tak neskutečně dávno – svlékala pro Jirkovo potěšení. A vedle byly ke stažení umístěny další a další Eviny fotky ve více či méně vyzývavých pózách. Vlastně jí před očima defilovaly celé měsíce jejich intimního vztahu, vydané teď napospas každému úchylovi. A pod nimi jasný vzkaz: „Ozvi se mi, čekám a chci tě.“ Místo podpisu tam bylo její telefonní číslo a e-mailová adresa…

JE NÁM LÍTO, ALE…

„To že ti ten dobytek udělal?!“ Evina kamarádka Hanka se druhý den nestačila divit, když si to všechno vyslechla. „No, upřímně řečeno, tomu svému jsem už za tu dobu, co se známe, poslala taky pár čuňačinek, ale vždycky něco za něco – za každou mou nahou fotku musel poslat svou… Takže teď ho mám pěkně v hrsti. Pokud by mi chtěl jednou udělat to, co tobě teď Jirka, pošlu klidně do světa pro změnu jeho obrázky.“

Hančina myšlenka se nezdála být špatnou, ale v dané situaci na ni bylo poněkud pozdě. Eva se proto rozhodla zavolat provozovateli internetové erotické seznamky, aby fotky zveřejněné bez jejího vědomí a souhlasu z webu okamžitě odstranil.

„To máte složité, milá slečno,“ ozvalo se na druhém konci. „Víte, my ze zákona, což si můžete ověřit, neodpovídáme za obsah informací, které k nám nahráli uživatelé. Nejsme tedy ani povinni aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti, které by poukazovaly na jejich protiprávní obsah. Samozřejmě pokud nám prokážete, že zveřejněním videí a fotek byla porušena vaše práva, okamžitě je z webu odstraníme. Dřív však ne, je nám líto.“

Prokázat to, že zveřejnění něčích nahých fotek i s uvedením telefonního čísla a e-mailové adresy je zásahem do něčích práv?! V Evě se krev zlostí jen vařila. To je přece jasné, že to je sprosťárna a zločin, tak jak to má ještě dokazovat?!

NĚJAKÉ MOŽNOSTI JSOU

„Těžko, Evičko, ale nějaké možnosti tu jsou,“ chlácholil ji u kávy bývalý přítel, dnes úspěšný právník. Ani on dodnes nedokázal její půvaby úplně pustit z hlavy, i když si už před lety našel jinou. „Dokonce si můžeš vybrat, jak to udělat. Osobnost každého je totiž chráněna jak v soukromém právu, tedy podle občanského zákoníku, tak v právu veřejném, třeba podle zákona o ochraně osobních údajů. Když zůstanu u toho druhého jmenovaného, platí, že nikdo nesmí zveřejnit informace o nikom bez jeho souhlasu. V případě fotografií je to dokonce ještě složitější, správně by totiž k jejich zveřejnění měly být souhlasy dva – fotografované osoby a pak taky toho, kdo fotku pořídil. Protože ses pro toho svého Jirku, jak jsi říkala, fotila a natáčela sama, jsi vlastně zároveň i autorkou, a tvoje práva tak byla porušena hned dvakrát. Můžeš si vybrat, zda se obrátíš na Úřad pro ochranu osobních údajů, nebo zda podáš trestní oznámení. Výhodou je, že se pak ani nemusíš o věc nějak aktivně starat, protože o ochranu tvých práv se jako o věc veřejnou postarají příslušné instituce. Třeba policie může získat důkazní materiál tak, že zjistí, komu patří počítač, ze kterého byly tvoje fotky a videa na erotickou seznamku poslány. Druhou možností, jak už jsem říkal, je občanskoprávní soud. Tam se spolu sice trochu nadřeme, protože důkazy si budeme muset opatřit sami, ale zase kromě odstranění tvých kompromitujících materiálů z webu můžeme od toho povedeného Jiřího vysoudit i nějaké odškodnění. V každém případě už příště nikomu nevěř – nic není na věky, ani láska ne. Chceš-li mít jistotu, že tvůj budoucí bývalý zase někdy něčeho intimního nezneužije, raději mu to vůbec do ruky nedávej…“

CO ŘÍKAJÍ PARAGRAFY   

* V případě zneužití citlivých osobních údajů, mezi něž bezesporu patří i obrazové snímky fyzické osoby, existují tři způsoby obrany. Dotčená osoba může za prvé podat žalobu na ochranu osobnosti u civilního soudu, za druhé oznámit svou újmu Úřadu pro ochranu osobních údajů nebo za třetí podat trestní oznámení orgánům Policie ČR.

* V prvním případě musí dotčená osoba v rámci povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a jejich prokázání předložit soudu veškeré důkazní prostředky, aby soud přesvědčila, že došlo k porušení jejích osobnostních práv.

* Pokud se právo osobnosti řeší u orgánů veřejné moci, prokazují újmu uvedené orgány z moci úřední.

* Dotčená osoba může použít všechny tři způsoby obrany.

Foto: Depositphotos (1)