Zaplaťte, nebo zemře!

Ve své době vzrušil celý svět a odrazil se i v literatuře. Už rok po únosu Lindberghova syna se touto tragickou událostí nechala inspirovat Agatha Christie ve svém (později také zfilmovaném) detektivním románu Vražda v Orient expresu…

Letec Charles Lindbergh v roce 1927 jako první přeletěl Atlantický oceán, získal slávu i bohatství a v následujících pěti letech měl štěstí i v rodinném životě – s manželkou Anne, začínající spisovatelkou, tvořili zamilovaný a také obdivovaný a mediálně známý pár. Narodil se jim roztomilý synáček Charles a nedlouho po jeho prvních narozeninách Anne znovu otěhotněla. Idyla skončila 1. března 1932. Toho dne pozdě večer byl přímo z jejich domu tehdy dvacetiměsíční Charles unesen. V domě obklopeném rozsáhlým pozemkem v Hopewellu v New Jersey byli v okamžiku únosu přítomni jak oba rodiče, tak chlapečkova chůva… Jakmile dítě pohřešili, samozřejmě alarmovali policii a teprve pak našli anonymní dopis, který obsahoval žádost o padesát tisíc dolarů a zákaz informovat policii. A také jamky od žebříku pod oknem dětského pokoje, šlápoty kolem, pohozené dláto… Později Lindbergh vyšetřování bránil, neboť chtěl udělat maximum pro synkovu bezpečnost, výkupné zaplatil, a dokonce únosci nabízel ještě dvacet tisíc navíc, když děcko v pořádku vrátí. Spojil se s jakýmsi „vyjednavačem“, jehož prý měl únosce také oslovit anonymním dopisem, odměňoval všechny zprávy, prošetřoval nejrůznější stopy, pátral z letadla… Vše marné. Až 12. května bylo náhodně řidičem náklaďáku objeveno nedaleko od silnice mělce pohřbené Charlesovo tělíčko. Jako pachatel byl označen, odsouzen a posléze také popraven přistěhovalec Bruno Hauptmann. Ten však až do smrti tvrdil, že je nevinný a že důkazy proti němu byly nastrojeny. Této možnosti leccos nasvědčovalo a přikláněla se k ní i část dobového tisku, takže dodnes není jasné, zda nepopravili nevinného člověka, zatímco skutečný pachatel spravedlnosti unikl. Ostatně Agatha Christie se při „svém“ řešení také nespolehla na tehdejší výrok soudu…

OBĚŤ STEJNĚ NEMUSÍ PŘEŽÍT

Obecně rozšířenou domněnku, že dostane-li únosce výkupné, rukojmí neublíží, vyvracejí i jiné případy. Právě před deseti lety byl cestou ze školy unesen jedenáctiletý Jakob von Metzler, syn německého bankéře. Přestože za něj otec zaplatil požadovaný milion eur, domů se nevrátil a pátrání po něm bylo marné. Jeho tělo nalezli v jezeře až poté, co místo označil sám pachatel. Tehdy sedmadvacetiletý student práv Magnus Gäfgen Jakoba doučoval, takže měl jeho důvěru a nebylo pro něj těžké ho někam vylákat. Spekulovalo se, že jeho skutečný motiv byl sexuální a výkupné použil jako zastírací manévr. Každopádně bylo prokázáno, že chlapce uškrtil, a soud ho poslal na doživotí za mříže. V roce 1980 byla také cestou ze školy unesena jedenáctiletá Cornelie Beckerová z Weingartenu. I tu zavraždili, přestože za ni rodiče požadované dva miliony marek zaplatili. A Gernot Egolf, syn hamburského milionáře, zase v roce 1976 zemřel na podchlazení ve sklepě, kde ho únosci drželi. V témže roce byl unesen Richard Oetker, který unikl smrti jen o vlásek a domů se vrátil těžce zraněný – a to jeho otec, známý mnichovský průmyslník přes populární kuchařské pomůcky v prášku, zaplatil výkupné 21 milionů marek! A tři roky před tím přišel John Paul Getty nejmladší o ucho – únosci mu ho uřízli a poslali do redakce novin, aby jeho dědečka, amerického průmyslového magnáta, přesvědčili, že výhrůžky myslí vážně! John Paul Getty nejstarší totiž dlouho zaplatit nechtěl s chladně racionálním argumentem, že když to jednou udělá, unesou pak i jeho další vnoučata. Nakonec se však dal obměkčit Johnem Paulem Gettym prostředním a jeho ženou (kteří tolika penězi nedisponovali), tři miliony dolarů obětoval a zmrzačený chlapec se po několika měsících vrátil domů (a posléze propadl drogám…).

ŽIVÍ A ZDRAVÍ

Existují však i případy, kdy se podaří rukojmí získat zpět živé a zdravé. V roce 1980 se k rodině vrátili dcera a synovec slavného televizního reportéra Dietera Kronzuckera, kteří byli uneseni z prázdninového tábora (výkupné činilo téměř čtyři a půl milionu marek). O rok později unesli dodnes neodhalení pachatelé osmiletou Ninu von Gallwitzovou – propustili ji za půldruhého milionu marek, a to až po pěti měsících! Hned dvě děti byly roku 1987 uneseny majiteli řetězce drogerií Antonu Schleckerovi – zaplatil skoro deset milionů marek, nicméně Lars i Meike se šťastně vrátili, a navíc byli pachatelé dopadeni. Rodina Fiszmanových z Kolína nad Rýnem prožila na vlastní kůži obě varianty únosu: se šťastným i tragickým koncem. Šestiletého Petra Fiszmana a jeho spolužáka dvojice únosců v roce 1991 výměnou za výkupné propustila. Avšak pět let nato byl jinou skupinou unesen chlapcův strýc a toho pachatelé zavraždili, přestože požadované čtyři miliony marek dostali.

Foto: Depositphotos (1)