ROZHOVOR: Hana Vagnerová otevřeně o těžkém boji s anorexií

Přestala jste v pubertě jíst, protože jste se nelíbila sama sobě?

To ne, spíš jsem se v té době vyrovnávala s komplikovanou nehodou své sestry a dalšími rodinnými starostmi. Proto jsem si řekla, že bych alespoň já měla být bezproblémová. To obnášelo i snahu nebýt tlustou čtrnáctiletou holkou. Když jsem do toho pak spadla, už to nešlo zastavit. Říkám si, že to pro rodiče muselo být tehdy strašně těžké.

Pomohli vám se z tohoto trápení dostat?

Naši byli vždycky super a v době mé nemoci pro mě dělali první poslední. Bylo to ale složité, protože do mé hlavy neviděli a často jim tak nezbývalo nic jiného než sledovat, jak jim hubnu před očima. Zásadně mi pak pomohlo, že jsem potkala kluka, který se mnou měl obrovskou trpělivost a z celé situace mě tak dostala vlastně láska.

Střežili vás později rodiče jako oko v hlavě?

Rozhodně, a nejen v jídle! Jakmile jsme se ségrou byly ve věku, kdy jsme chodily večer ven, tak pro nás táta jezdil na poslední metro, abychom nemusely těch deset minut samy mezi temnými paneláky pěšky domů. Nechtěl, aby mu někdo přepadl dcery.

Jaký vztah jste měly se sestrou? Přebíraly jste si kluky nebo kradly oblečení?

Byla jsem dítě, když se ségra začala zajímat o šminky a kluky, proto jsem tenkrát moc nechápala, co se s ní děje. Pak se z ní stal pankáč. Chodila na koncerty a měla spoustu kamarádů, kdežto já jsem se zavírala doma a hlídala si svých 37 kilo. Vztah k sobě jsme si tak našly až v době, kdy jsem byla na vysoké. Dneska je to super a jsme velké kámošky.

Změnila byste tuhle etapu svého života?

Určitě. Bylo to hodně temné období spojené i s depresemi. Myslím, že to v jistých ohledech ovlivnilo mou povahu a směr, kterým jsem se v životě vydala. Říkám si, že to bez anorexie mohlo být mnohem zábavnější a dnes bych třeba byla svobodomyslnější.

Navíc je to nemoc, kvůli které si stravování musíte hlídat celý zbytek života, což asi v rámci hereckého povolání není snadné.

Není, ale potkalo mě takové štěstí v neštěstí. Mému příteli praskl vřed, a proto si i on musí na jídlo dávat pozor. Dohlížíme na sebe vzájemně, abychom jedli zdravě a pravidelně.

Hana nám prozradila také několik pikantností ze svého milostného života. Bavili jsme se o žárlivosti, svatbě i dětech... Celý rozhovor najdete na stránkách 10 až 13 v aktuálním čísle časopisu nebo ihned v elektronické podobě na  http://media.alza.cz/svet-zeny-d2171938.htm.