Klára Cibulková: V životě riskuju neplánovitě

Než se vám narodily děti, hodně jste cestovala, potápěla se, jezdila na divokou vodu, na hory…  Adrenalinové aktivity jste dala k ledu?

Jen na chvíli. Od doby, co mám děti, jsem se třeba nepotápěla a svoje sny o paraglidingu jsem zatím pustila z hlavy. Pud sebezáchovy se zvýšil. Mám kolem sebe lidi, kteří mě potřebují. Matýskovi je osm, Madlence pět, takže s nimi nemůžu třeba lézt na vysoké hory. Letos na dovolené jsme je s potěšením pozorovali, že jsou to živé děti s dobrodružnou povahou, které se zajímají o svět. Oba si oblíbili večerní pikniky s usínáním pod hvězdami. Geny se nezapřou. S mužem jsme taky jezdívali s batohem a spali na pláži. Ještě chvilku, a vyrazíme všichni. Těším se, že se třeba jednou budu s Matýskem i potápět. :-)

Potápení není zrovna běžný koníček. Kdo vás k němu přivedl?

Můj táta se potápěl ještě ve Svazarmu. Bratr je kameraman a udělal si potápěčskou licenci. Jezdil se Stevem Lichtagem točit velryby. Potápění je svět sám pro sebe. Myslím, že stav pod vodou je podobný stavu beztíže. Cítíte tam obrovskou pokoru, jste součástí přírody a žádný pán tvorstva. Váš život visí na hadičce s flaškou a jste takhle malinká.

Riskujete i v životě?

Spíš neplánovitě. Myslím, že bez určitého rizika se člověk nikam nedostane. V sedmnácti letech jsem poprvé jela s batohem do Holandska a stopem jsme byli až v Maroku. Rodiče měli vždycky strach, což už dneska velmi dobře chápu. Ale tenkrát jsem jim říkala: „Jestli se mi má něco stát, stane se mi to. Když vylezu před barák, srazí mě třeba auto.“

A co budete dělat, až se stejným plánem přijdou Madlenka nebo Matyáš?

Co budu moct dělat? Jen se modlit a věřit, že to zvládnou a že jsou na to dostatečně připraveni. Stejně je do toho života budu muset dříve či později pustit.

Chcete se dozvědět, proč Klára nepozvala své rodiče na svatbu, proč si nevzala manželovo příjmení nebo jak vychovává své děti? Přečtěte si celý rozhovor v zářijovém Světě ženy, který je právě v prodeji.