Klára Doležalová: Získala jsem práci snů

Co vám jako první blesklo hlavou, když jste se dozvěděla výsledky ankety?

Že je to zázrak. Že je Karel oblíbený, vím, ale že jsme byli kladně hodnoceni i jako dvojice, mě strašně těší. Málokdy máme zpětnou vazbu. To víte, my vidíme pouze sklo kamery a lidi si za ní jen představujeme. Mám radost kvůli Jitce Obzinové, šéfce zpravodajství na Primě. Dala nám příležitost a my mohli ukázat, že tu práci umíme a děláme ji s chutí. Měla jsem radost i z té její radosti.

Můžete se teď hřát na výsluní úspěchu...

Já a hřát se na výsluní? Vždyť já jsem hlavně máma, která se snaží skloubit rodinu a všechno, co s ní souvisí, s prací, o které se mi mohlo ještě před dvěma lety jen zdát. Velmi si vážím toho, co dělám, a beru to jako životní bonus.

O moderování hlavních zpráv všichni tvrdí, že je to práce snů. Vnímáte to stejně?

Nepochybně se tím přesouváte do nejvyšší ligy. Zároveň je to ale odpovědnost a neustálá práce na sobě. Pořád jste na očích a každá, byť sebemenší chyba je vidět. Snažím se sloužit své profesi. Je to vzrušující svět, který vás pohltí a musí vás bavit, jiná varianta neexistuje.

Před lety vás ale pracovní tempo málem semlelo a musela jste zvolnit. Děláte vždycky všechno s plným nasazením?

Ano, jinak mě to ani nebaví. Jen už musím umět i odpočívat a nekompromisně ušetřit čas pro děti. V poslední době jsem si všimla že problémy z přepracování má víc lidí z branže, a každému vždycky radím, ať zvolní. Já vím, v rozjetém vlaku je to těžké, ale naše rodiny nás potřebují mít zdravé. Úspěch v práci pak docílíte snáz. Chce to jen čas.

V televizi jste začínala v soutěži O poklad Anežky české. Měla jste ráda dějepis?

Víte, že ani ne? Podvědomě jsem cítila, že ta témata jsou úchvatná, ale já chodila do školy v době komunizmu a historie se učila překrouceně, jak se to zrovna hodilo. Bylo to nudné šprtání letopočtů. Dneska vidím u dcery, jak krásně se dá u dětí vzbudit zájem a jak je důležité znát souvislosti.