Konečně jsme se shodli

Nezačalo to zrovna nejlépe – odjakživa nerada létám, a David mi navíc v letadle sáhl pod sukni se sugestivním zašeptáním, že by se rád stal členem Klubu 10 000. Znechuceně jsem ho odmítla a on se ode mě ještě znechuceněji odvrátil, načež začal laškovat s cestující přes uličku.

Když jsme konečně dorazili do Cannes, slunce pralo, div jsem neomdlela. V hotelovém pokoji byla zase díky klimatizaci taková zima, že jsem se druhý den ráno probudila s bolestí v krku. Znovu jsem odmítla Davidovy snahy o sex a on prohlásil, že takhle si to tedy nepředstavoval. Byla jsem ráda, že na snídani odešel sám, a rozhodla jsem se zalézt pod peřinu, vzít si aspirin a všechno to zaspat. Jenže David byl vzápětí zpátky a stěžoval si, že prý to je pravda, co se říká o all inclusive, že totiž hostům s touto předplacenou službou dávají horší jídlo. Když jsem mu doporučila, ať svou stížnost přednese někomu kompetentnějšímu, konečně se naštval a zmizel, že prý půjčí auto a omrkne okolí.

ZAČALO SE MI TO LÍBIT

Vrátil se až pozdě večer, bylo z něj cítit víno a já předstírala, že spím. Ráno jsem se probudila s jedinou myšlenkou: pryč odtud. Jenže David se po probuzení tvářil velice spokojeně, smál se na mě jako už dávno ne a mile mi navrhl, že mi ukáže něco pěkného, co prý včera objevil. Jeli jsme po přímořské kolonádě, vlevo moře, po pravé straně kopce s luxusními haciendami, z přehrávače zněla příjemná muzika a otevřenou střechou vozu povíval teplý větřík… No, vlastně se mi to docela začalo líbit.

Asi po půl hodině jízdy jsme sjeli malou silničkou dál od pobřeží a projížděli půvabnými vesničkami. V jedné z nich David náhle zastavil před malým penzionkem. Na terase před domem stálo pár stolků s červenobíle kostkovanými ubrusy, všude kolem spousta květin, v horním patře visela v okně klec s nějakým ptáčkem, který vesele prozpěvoval…

TADY SE TO PODAŘÍ

Působilo to tak mile a domácky, až jsem se usmála. I David se usmál, stiskl mi ruku a významně nasál nosem. Z otevřených dveří kuchyně se linula tak báječná vůně česneku, tymiánu a kdovíčeho ještě, až se mi začaly sbíhat sliny. David mě dvorně usadil u jednoho stolku a rozběhl se do kuchyně, jako by tu byl doma. Po chvilce vyšla příjemná Francouzka, vesele mě pozdravila a bez dalších řečí začala nosit na stůl. Jídlo bylo výborné, domácí, a víno k němu ještě lepší. „Tak co, Klárko?“ zeptal se David, když jsem spokojeně vydechla. „Bezva!“ odpověděla jsem.

A oba jsme si uvědomili, že jsme se po dlouhé době na něčem shodli. Stačilo, abychom si vyměnili pohled, a bylo jasno: David s veselou paní hostinskou dojednal pronájem toho horního pokojíku s ptáčkem a půl hodinky nato už jsme se v bytelné dřevěné posteli s přikrývkou sešitou z pestrých kousků látky vášnivě milovali.

Potom David zajel do hotelu pro naše zavazadla a já si zatím osvěžila francouzštinu klábosením s milou bytnou a popíjením skvělé kávy se spoustou domácí smetany. Večer jsme si s manželem na balkonku našeho útulného pokojíku přiťukli šampaňským a bylo nám jasné, že jestli vážně chceme naši manželskou krizi překonat, tak se nám to podaří právě tady!           

Příběh zaslala Klára Ž.

Foto: Depositphotos (1)