Příběh čtenářky: Snažila jsem problémy utopit v alkoholu

Vyučila se prodavačkou, ale pracovala jen jeden rok. V současné době je už deset let na mateřské dovolené. Má pět dětí s manželem, který je konfliktní a agresivní. Chystá se k rozvodu a zároveň řeší problémy s dluhy, exekucí, insolvencí... Sandřin život tedy rozhodně není lehký a ani nikdy nebyl. „Dětství jsem tedy opravdu neměla nijak pěkné,“ svěřuje se. 

Špatný start do života

„Otce jsem skoro neznala, zajímala ho hlavně hospoda, televize a milenky. S matkou se hádal, bil ji a v opilosti doma rozbíjel věci. Matka taky pila, často mi dávala výprasky, ani jsem nevěděla za co. Když mi bylo sedm let, otec od nás odešel. Matka potom střídala partnery a nakonec odjela do Německa dělat striptérku. Žije tam dodnes,“ vypráví Sandra. Holčičku pak vychovávala teta, která však nebyla o nic lepší než rodiče. „Často jsem bývala sama doma, skoro pořád jsem se bála. Pamatuju si, jak jsem seděla pod stolem a klepala se strachy,“ vzpomíná. 

Zapíjela jsem těžkosti

Až do svých dvaceti let se prý Sandra alkoholu ani netkla. „Do té doby jsem byla vzorná,“ říká. Později si sice občas příležitostně skleničku dala, ale dlouhou dobu pila jen minimálně, spíše méně než ostatní. Asi před pěti lety nad ní však alkohol postupně přebíral moc. Zpočátku si dávala půl litru vína denně, prý aby zapila problémy v manželství a těžkosti v životě. Postupně dávky zvyšovala, až se dostala na tři až čtyři litry vína každý den. Takové množství se vám možná zdá neuvěřitelné – musíte si však představit, že Sandra pila průběžně od rána do večera a časem se budila i v noci, aby si lokla. Jinak ji totiž klesající hladina alkoholu nenechala klidně spát. Ráno se probouzela s třesem, který zahnala první sklenička. Sandra si tak celý den udržovala „hladinku“, ale neopíjela se – jejího pití si okolí ani nevšimlo, sama se dokázala „postarat“ o děti. Alkohol ji uklidňoval. „Zapomněla jsem na problémy, nic jsem neřešila, nehádala jsem se, nebrečela...“ říká.

Přece se neválím v příkopu...

Přesto se pokoušela spotřebu vína omezit, ale marně. Svěřila se svému praktickému lékaři, ale ústavní léčbu a kontakt s psychiatrem odmítala: „Já přece nejsem alkoholička, vždyť se neopíjím, neválím se někde v příkopu, starám se o děti...“ Nakonec se však Sandra dala přesvědčit a rozhodla se svou závislost léčit podle nové strategie. Ta nespočívá v úplné abstinenci, která je pro alkoholika v určité fázi prakticky nereálným cílem, ale v postupném snižování množství pod dohledem odborníka a s podpůrnou terapií. Po šesti týdnech disciplinovaného dodržování pravidel s kontrolami jednou za týden se jí podařilo snížit spotřebu vína ze 3,5 na 0,7 l. „Zpočátku mě bolela hlava, cítila jsem v ní divné napětí, takovou zvláštní kocovinu. Asi po týdnu to zmizelo, ale přetrvávaly u mě ranní třesy a ranní doušky,“ vzpomíná. Potom se Sandra přece jen rozhodla pro ústavní léčbu. Dobře spolupracovala, byla aktivní, bystrá a mezi pacienty oblíbená. Po dvou měsících však terapii na vlastní žádost přerušila. Její manžel totiž naprosto nezvládal péči o děti, takže hrozilo, že budou umístěny do dětského domova.

Na začátku šťastnější cesty

V současné době se Sandra doléčuje v AT ambulanci a už více než dva měsíce se jí daří abstinovat. V prostředí, kde žije, je to skutečně velmi těžké – rodinné problémy přetrvávají, navíc je doma neustále alkohol, protože její muž dál pije jako duha... O to větší ocenění zaslouží Sandřino odhodlání a statečnost, s níž se snaží vydržet. Žen s podobným osudem je hodně a nemá smysl zastírat, že mnohým z nich se nad závislostí zvítězit nepodaří. Šance tu však rozhodně je a Sandra dělá všechno proto, aby ji nepromarnila – určitě jí všichni budeme držet palce, aby se jí to povedlo a její život se konečně vydal šťastnější cestou...