Krvelačná Alžběta Báthory: Čachtická paní byla krásná a vzdělaná, přesto mladé dívky mučila k smrti a koupala se v jejich krvi

Svatba s Černým rytířem

Alžběta Báthory se narodila 7. srpna 1560 v Nyírbátoru v dnešním Maďarsku do vlivné šlechtické rodiny. Její dětství nebylo obyčejné. Byla vychovávána ve velkolepém prostředí, obklopena luxusem a přepychem. Její otec, George Báthory, a matka, Anna Báthory, pocházeli z mocných rodů. V rodině se mluvilo o nadpřirozených schopnostech a temných rituálech, což mohlo ovlivnit Alžbětinu psychiku. Dívka nicméně byla krásná a vzdělaná, přesto se v ní něco zlomilo a časem se změnila v krvelačné monstrum.

V roce 1575 se Alžběta provdala za Ference Nádasdyho, mocného maďarského šlechtice a vojevůdce. Po svatbě se přestěhovala na Čachtický hrad na Slovensku. Ferenc, známý jako Černý rytíř, byl často pryč kvůli vojenským akcím, a tak Alžběta trávila většinu času sama. S manželem měli pět dětí, dvě ale předčasně zemřely. Hraběnka už v té době začala řádit a její manžel nejen, že o jejích zvrácených choutkách věděl, ale dokonce je toleroval.

Nelítostné mučení

Alžběta měla zálibu ve studiu okultních věd a čarodějnictví. Zpočátku si možná jen hrála s magií a alchymií, ale brzy se její zájmy změnily v něco mnohem děsivějšího. Podle svědectví začala týrat své služebné a poddané, navíc věřila, že koupel v krvi mladých dívek jí zajistí věčné mládí a krásu.

Na Čachtickém hradě se začaly dít věci, z kterých tuhla krev v žilách. Hraběnka Báthory vyvinula propracovaný systém mučení. Služebné a mladé dívky byly zavírány do tmavých komor, kde byly vystaveny neuvěřitelným krutostem. Nejčastěji používané metody týrání zahrnovaly bití, pálení, sekání a bodání jehlami.

Jedním z nejděsivějších nástrojů byly železné panny, kde byly oběti zavřeny a pomalu probodávány ostrými hroty. Dalšími metodami bylo namáčení do ledové vody, trhání masa kleštěmi či vypalování cejchů do kůže. Vše samozřejmě za plného vědomí obětí. Krvavá hraběnka Báthory navíc věřila, že koupání v krvi mladých panen jí zajistí věčnou krásu. Tyto hrůzy se děly ve sklepeních hradu, kde oběti umíraly v agónii.

Zazděná Čachtická paní

Hraběnčiny zločiny nemohly zůstat navždy skryty. V roce 1610, po letech utrpení a řadě zmařených dívčích životů, začaly její činy vycházet najevo. Král Matyáš II. pověřil uherského palatina Juraje Thurza, aby provedl vyšetřování. Thurzo na Čachtickém hradě objevil důkazy o mučení a stovkách zavražděných dívek. Alžbětu navíc chytil přímo při činu v jejím měšťanském domě. „Když naši lidé a služebnictvo vešli do domu, našli tam mrtvou dívku, druhá vyčerpaná mučením a surově zbitá, už zemřela. Kromě toho tam seděla další zmlácená žena a další, svázané, které si ta prokletá osoba schovávala pro jinou příležitost,“ napsal Thurzo v dopise své ženě.

Trvalo však ještě rok, než byla hraběnka byla zatčena a souzena, a mezitím pokračovala ve své děsivé zálibě. V roce 1611 byla uznána vinnou a odsouzena k doživotnímu vězení. Byla zazděna ve své vlastní komnatě na Čachtickém hradě, kde strávila poslední čtyři roky svého života. Zemřela 21. srpna 1614, zanechávajíc za sebou hrůzný příběh, který se vypráví i po čtyřech stoletích.

Zajímá vás historie a život ve středověku? Přečtěte si, jak žili v minulosti kati.