„Nikdy jsem nečekala, že budu v manželství zažívat takové pocity. Když jsem Davida poprvé potkala, byla jsem štěstím bez sebe. Byl vším, co jsem si myslela, že chci - milý, stabilní a po fyzické stránce opravdu krásný. Naše svatba byla jako z pohádky a prvních pár let bylo všechno téměř dokonalé. Ale postupem času se ve mně něco změnilo. Najednou mi manželství nestačilo. Začalo mi chybět vzrušení z nového a nepoznaného,“ uvedla Magda (41) ve svém příběhu.
Nechápejte mě špatně - David je dobrý muž. Je na něj spolehnutí, je tu vždycky, když ho potřebuju. Stará se o naši domácnost, naslouchá mým problémům a dokáže nás zaopatřit, aniž by mi kdykoliv cokoliv vyčetl. Přesto se nemohu zbavit pocitu, že to pro mě není dost a že mi něco chybí. Ta vášeň, ta jiskra, ten oheň, který jsem cítila, když jsme se dali dohromady, už dávno vyprchaly. A po letech předstírání, že je všechno v pořádku, jsem si uvědomila, že nejsem šťastná.
Začalo to docela nevinně. Jednou večer jsem si vyšla s několika přáteli a někoho jsem potkala. Okamžitě jsme si padli do oka, a než jsem se nadála, vedli jsme rozhovor, který mě rozzářil tak, jak jsem to už léta necítila. Flirtování, vzrušení - bylo to opojné. Tu noc se ve mně něco probudilo. Uvědomila jsem si, že mi chybí pocit, že jsem žádaná a že jsou kolem mě muži, kterým se líbím a kteří mě chtějí dobývat. Vždycky jsem nevěry odsuzovala. Jenže v okamžiku, kdy jsem jí sama byla blízko, jsem žádné výčitky neměla. Začala jsem se na nevěry dívat jinak. Nechci Davida opustit, je to můj partner, můj nejlepší přítel, ale nemohu ignorovat skutečnost, že mi nedává, co potřebuji.
Netrvalo dlouho a já se ocitla v náručí jiného muže. Neplánovala jsem to, ale stalo se to. Bylo to vzrušující a děsivé zároveň. Ihned poté jsem cítila zvláštní úlevu, jako by mi z hrudi spadl těžký kámen, který jsem tam dlouhé roky nosila a který mě přiváděl k šílenství. Pocit viny plně přehlušil pocity mé nově nabyté celistvosti a štěstí. Nakonec jsem to řekla Davidovi. Nechtěla jsem žít dvojím životem, plížit se a lhát mu do očí. Sedla jsem si s ním a všechno mu vysvětlila - jak ho miluji, ale jak také potřebuji cítit vášeň, vzrušení a touhu tak, jak mi to naše manželství zkrátka neposkytuje.
Byl samozřejmě ohromen. Zraněný, zmatený, možná i trochu naštvaný. Pochopitelně. Ten večer jsme si povídali celé hodiny. Viděla jsem mu v očích bolest a nenáviděla jsem se za to, že jsem mu ji působila já. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to, co s jinými muži zažívám, je čistě fyzické. K mému velkému překvapení to David nějak vzal. Jen mi řekl, ať mu nic dalšího už nikdy neříkám. Nejsem hrdá na to, že hledám vášeň a naplnění jinde, aby mi fungovalo manželství. Na druhou stranu vím, že manželství s Davidem funguje právě proto, že si sem tam najdu milence.
Názor odborníka Michaela Kinseyho, PhD, klinického psychologa:
„Nevěra je vždy známkou toho, že ve vztahu něco postrádáme. Důvodů, proč se někdo „vyřádí“ prostřednictvím nevěry, je ale celá řada. Obecně se dá říci, že za to mohou osobnostní důvody a okolnosti. Pokud však nevěra ve vztahu není tajemstvím, může mu do jisté míry pomoci lépe fungovat.“
Příběh do redakce zaslala paní Magda D., mindsplain.com
