Život s člověkem trpícím bipolární poruchou osobnosti je jako jízda na horské dráze emocí. Nikdy nevíte, co přinese nový den, a ta neustálá nejistota může být vyčerpávající. Paní Milada strávila po boku takto nemocného manžela celé roky. O všech úskalích a těžkostech se rozhodla podělit s naší redakcí.
Paní Milada (52 let) se vdávala mladá, po poměrně krátkém vztahu. S manželem se seznámili na vysoké škole a byli spolu spokojení. Žili studentským životem a plánovali si společnou budoucnost, která však nastala dříve, než mysleli, protože Milada otěhotněla. Žili si poměrně spokojeně a klidně, nic jim nechybělo. Jenže se ukázalo, že Miladin manžel trpí bipolární poruchou, tedy něčím, co bylo dříve nazýváno maniodepresivní psychóza. A život s ním byl jako na horské dráze.
Ostatně, přečtěte si dopis paní Milady.
Píšu vám, protože potřebuji někam vylít své srdce. Miluji svého manžela, ale žít s jeho nemocí mě někdy dovádí na pokraj sil.
Vím, že když si člověk bere partnera, přísahá mu lásku v dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci. Ale nikdo mě nepřipravil na to, co obnáší život s člověkem, který trpí bipolární poruchou. Naše manželství je jako neustálý boj mezi světlem a tmou. Když je vše v pořádku, cítím se, jako bychom spolu mohli dobýt svět. Ale když přijde temná fáze, mám pocit, že se svět hroutí přímo před mýma očima.
Můj manžel byl vždy plný energie, vždy měl spoustu plánů a cílů. Když jsme se seznámili, okouzlil mě svou vášní pro život. Byl to typ člověka, který vás dokázal strhnout svým nadšením a elánem. Nikdy by mě nenapadlo, že se za touto energií skrývá něco temného. Až později jsem začala rozumět, že jeho euforie nebyla vždy přirozená, ale často to byla jen první fáze cyklu jeho bipolární poruchy.
Když se dostal do manické fáze, byl neúnavný. Pracoval dlouho do noci, měl neskutečné množství nápadů a věřil, že dokáže cokoliv. Ale ta euforie měla své hranice. Postupně se jeho nápady stávaly nereálnými a jeho chování nepředvídatelné. Byl impulzivní, utrácel peníze, které jsme neměli, a dělal rozhodnutí, která nás oba mohla zničit. Každý den jsem žila v obavách, co se stane dál.
Pak ale přišla ta horší část. Po manii následoval pád do hluboké deprese. Najednou se z mého nadšeného a plného života muže stal člověk, který sotva vylezl z postele. Uzavřel se do sebe, odmítal komunikovat a propadal beznaději. Každý den jsem se snažila být silná, povzbuzovat ho, ale uvnitř mě to ničilo. Vidět ho takto zničeného bylo nesnesitelné. Cítila jsem se bezmocná, neschopná mu jakkoliv pomoci.
Není snadné o tom mluvit, ale cítím, že musím. Musím to dostat ven, protože jinak mě to udolá. Miluji svého manžela, ale milovat někoho s bipolární poruchou je neuvěřitelně těžké. Je to láska, která vyžaduje nekonečnou trpělivost, sílu a odvahu. Často se ptám sama sebe, jak dlouho to ještě zvládnu. Ale když ho vidím v těch vzácných okamžicích, kdy je zase „sám sebou“, kdy je šťastný a plný života, připomínám si, proč jsem s ním. Ty okamžiky mi dávají sílu pokračovat.
Nevím, jak náš příběh skončí. Nevím, jestli někdy najdeme skutečnou stabilitu, nebo jestli se budeme navždy točit v tomto kruhu. Ale jedno vím jistě: miluji ho a chci s ním bojovat. Pokud máte někoho, kdo trpí bipolární poruchou, vězte, že nejste sami. My, kteří milujeme, se musíme držet, najít podporu, a nikdy neztrácet víru v lepší dny. Proto píšu tento dopis – abych se podělila o své pocity, a možná našla podporu tam, kde ji hledám nejvíc.
Uměli byste mi poradit, co dělat?
Názor experta Po Wanga, MD, klinického profesora psychiatrie a behaviorálních věd
"Bipolární porucha je biologické onemocnění, závažné onemocnění, které vyžaduje velmi specifickou léčbu. Představa bipolární poruchy jako poruchy náladového spektra, kdy nálady jen kolísají nahoru a dolů, rozmělnila závažnost tohoto stavu. Díky tomu je příliš snadné přirovnat někoho, kdo pociťuje určitou úroveň nálady, k někomu, kdo musí být hospitalizován, protože jeho mánie se změnila v psychózu. Nejde jen o to pejorativně říct 'Vypadli z míry' nebo 'Měli opravdu špatný den'. Bipolární porucha vážný biologický stav, který vyžaduje vážnou léčbu, ne nepodobnou rakovině nebo srdečnímu onemocnění.
"Na rozdíl od úzkosti a deprese, kde je obvykle silná složka prostředí, má bipolární porucha silnou biologickou složku. To, co člověk s bipolární poruchou prožívá z minuty na minutu, ze dne na den, nemůže ovlivnit. Lidé si myslí, že by měli být schopni bipolární poruchu sami zvládnout, ale ve skutečnosti to nejde. Mohou ji ovlivnit tím, že se budou léčit a žít zdravým životním stylem. Je to opravdu něco, co musí přijmout, a pak spolupracovat s psychiatrem, aby nemoc nějak zvládli. Při bipolární poruše dochází k velkému postižení a může jít o život ohrožující stav."
Na motivy dopisu paní Milady N., scopeblog.stanford.edu
