Osmdesátá a devadesátá léta minulého století byla doslova líhní nejrůznějších sekt. Některé neměly dlouhého trvání, další nedokázaly získat dostatek stoupenců, jiné zase působily neškodně. Byly ovšem také takové, které své ovečky připravily o majetek a často i o život. Mezi ty patřila i sekta Řád chrámu slunce.
Řád chrámu slunce, známý také jako Order of the Solar Temple, byl založen na konci 80. let 20. století. Tato sekta vznikla ve Švýcarsku a jejím hlavním zakladatelem byl Joseph Di Mambro, bývalý klenotník a mystik. Další klíčovou osobou byl Luc Jouret, belgický homeopat a new-age guru. Oba zakladatelé měli hluboký zájem o ezoterismus, mysticismus a okultismus, což se odráželo v doktrínách a praktikách sekty.
Sekta Řád chrámu slunce byla silně ovlivněna templářskou mytologií a okultními naukami. Její členové věřili, že jsou reinkarnacemi templářských rytířů a jejich cílem bylo obnovit "čistotu" světa a připravit se na blížící se apokalypsu. Centrálním bodem víry byla esoterická interpretace křesťanství smíšená s new-age principy, astrologií a starověkými egyptskými rituály.
Ceremonie sekty byly často prováděny v tajnosti a zahrnovaly složité rituály, které měly symbolizovat přechod do „vyššího stavu bytí“. Členové nosili speciální oděvy a používali různé symboly, které měly posílit jejich pocit sounáležitosti a oddanosti k sektě.
Pravidla sekty byla přísná a členové byli vyzváni k absolutní loajalitě vůči Di Mambrovi a Jouretovi. Členové museli podstupovat očistné rituály, účastnit se tajných ceremonií a dodržovat přísný kód chování, který zahrnoval finanční příspěvky na provoz sekty. Jelikož mezi následovníky kultu byli podle webu Aktuálně.cz většinou vysokoškolsky vzdělaní lidé často pracující na vysokých pozicích, nebyly pro ně finance problém.
Zakladatelé sekty svým ovečkám vtloukali do hlavy, že je čeká ráj poté, co se hromadně přesunou na hvězdu Sirius. Pro tento přesun však bylo zapotřebí velké množství energie, a ta se podle nich dala vyrobit jen při souloži. Členové sekty proto mezi sebou museli povinně souložit, nemohli si však vybírat. O tom, kdo s kým bude mít sex, totiž rozhodovali dva vůdci sekty.
K tomu, aby byl přesun na hvězdu Sirius možný, bylo samozřejmě nutné oprostit se od svých hmotných statků a také od své tělesné schránky, což se dalo provést jedině pod vedením Di Mambra a Joureta, které sekta musela bezpodmínečně poslouchat. Aby tomu tak bylo, využívali oba vůdci nejrůznější manipulační techniky včetně hypnózy. Nakonec přesvědčili své následovníky i k hromadné sebevraždě, a pokud se snad někdo odmítal podvolit, byl prostě zavražděn, jak se zjistilo později.
V roce 1994 bylo objeveno 53 mrtvých těl v Švýcarsku a Kanadě, která byly spojeny se sektou. Tato úmrtí byla oficiálně klasifikována jako masové sebevraždy, i když se spekuluje, že někteří členové byli zavražděni. Podobné incidenty se opakovaly v roce 1995 a 1997, kdy bylo nalezeno dalších 16 těl ve Francii.
Z dopisů na rozloučenou se později ukázalo, že sebevraždy sloužily k tomu, aby stoupenci sekty mohli na hvězdě Sirius přijmout nová zářná sluneční těla, jak se píše na webu iDNES.cz. Kdo se k sebevraždě nedokázal odhodlat, tomu byla nabídnuta pomoc ve formě zabití, údajně však docházelo i k popravám zrádců. S těmito tranzity přišel také konec sekty, protože při rituálních sebevraždách podle webu Stoplusjednicka.cz zemřeli i její zakladatelé Jouret a Di Mambro.
www.aktualne.cz, www.stoplusjednicka.cz, www.idnes.cz
