"Zamilovala jsem se do otce své nejlepší kamarádky. Dělí nás 30 let, ale neumím s tím nic udělat," napsala nám paní Tereza

Všechno začalo ve chvíli, když mi Eva představila své otce. Bylo to poprvé, kdy jsem se setkala s Petrem. Bylo to na jedné z těchto běžných kamarádských schůzek, kdy jsme s Evou seděly u stolu a probíraly naše životní trable. Eva o svém otci vždy mluvila jako o přísném, ale milujícím člověku, který toho v životě hodně dokázal. Nikdy bych si nemyslela, že by mě mohl nějakým způsobem zaujmout, natož později začít přitahovat.

Zamilovala jsem se do otce své nejlepší kamarádky

Byl starší, o rovných třicet let než já, což by podle všech zásad zdravého rozumu mělo znamenat, že mezi námi nic být nemůže. Ale tehdy jsem ještě netušila, že láska nebere ohled na věk, čas ani okolnosti. Petr byl v té době muž. Byl tak odlišný od všech kluků, které jsem znala a se kterými jsem se bavila. Nešlo o jeho vzhled – i když měl něco charismatického, co mě na něm přitahovalo. Zaujalo mě jeho rozvážné chování. Byl klidný, uměl naslouchat, co říkal, dávalo smysl. Tím mě naprosto okouzlil.

S Evou a jejími rodiči jsem pak často trávila čas u nich doma, kde jsme si povídali, smáli se a sdíleli všechny naše radosti i strasti. A v jedné z těchto chvilek jsem se přistihla, jak po Petrovi koukám a jak se mnou vše, co dělá a říká, docela hýbe. Nevěděla jsem, co přesně to má být. Přesto jsem se na každou návštěvu u Evy strašně těšila. Byla to kombinace obdivu, respektu a něčeho, co jsem považovala za zcela nevhodné. Lásky. Bála jsem si to připustit, protože jsem věděla, že tím všechno změním. Jak ale měsíce plynuly, ta touha rostla. Každý pohled, každé slovo, každé setkání s ním bylo jako nová vrstva něčeho, co jsem nemohla zastavit.

Vše, co jsem cítila

Nejhorší bylo vědomí, že to, co cítím, je tabu. Petr byl otec mé nejlepší kamarádky, a jak by to mohlo skončit, jsem si dobře uvědomovala. Měla jsem v sobě obrovský vnitřní konflikt, který však, jak se zdálo, neměl řešení. Jednoho dne, při jedné z mých návštěv, kdy k Evě dorazil také její otec, se stalo něco, co mi vyrazilo dech. Petr a já jsme zůstali sami na terase, kde jsme si povídali o životě, o všech těch drobnostech, které dělají vztahy mezi lidmi silné a krásné. A najednou mi pohled, který mi věnoval, řekl všechno, co jsem si nechtěla připustit. Věděla jsem, že to cítí to samé co já. Byl to TEN moment, kdy jsem věděla, že už to, co uvnitř sebe tak dlouho nosím, nemůžu dál ignorovat. Krátce na to jsme se dali dohromady. Evina matka se zhroutila a Eva se mnou doteď nemluví. Jenže láska naplánovat nejde a já nemohu dál potlačovat něco, co je tak krásné a silné zároveň.

Dělí nás 30 let, ale láska naplánovat nelze

Věděla jsem, že to cítí to samé co já. Byl to TEN moment, kdy jsem věděla, že už to, co uvnitř sebe tak dlouho nosím, nemůžu dál ignorovat. Krátce na to jsme se dali dohromady. Evina matka se zhroutila a Eva se mnou doteď nemluví. Jenže láska naplánovat nejde a já nemohu dál potlačovat něco, co je tak krásné a silné zároveň.

Názor doktorky Mgr. Ivany Kalouskové, odbornice na vztahy:

„Výběr partnera pro život často není otázkou plánů a toho, co bychom měli nebo naopak neměli. Často jde o situace, kdy se zamilujeme, aniž bychom věděli, jak k tomu vlastně došlo. Bránit se svým citům a pocitům nemá v takových chvílích smysl. Obzvláště když to oba partneři cítí stejně. Věkově rozdílné vztahy si často nesou jakési stigma, na které okolní svět rád poukazuje. Zde je však důležité si uvědomit, že každý je na tomto světe sám za sebe. Vy nepotřebujete ani svolení, ani uznání, že to, pro co jste se rozhodli, je správné. Zamilovat se může člověk v každém věku, a také do člověka každého věku. Vztah čtyřicetileté ženy a sedmdesátiletého muže není apriori nefunkční. Láska není rovnice, kde hraje roli pouze věk, ale často je silnější to, co si dva lidé dají emocionálně. Ale v tomto konkrétním případě vstupuje do hry mnohem víc, jako loajalita k přítelkyni, rodinné vazby, etické otázky a přirozeně i důsledky, které takový vztah má.

V této situaci je klíčové podívat se na ni ze všech úhlů. Pro ženu, která se zamilovala do otce své nejlepší kamarádky, je nejdřív nutné si uvědomit, co tento vztah skutečně znamená. Je to fascinace starším mužem, životní zkušeností, nebo hluboký cit? A je ten vztah oboustranně rovnocenný, nebo motivovaný vnitřními prázdnými místy – třeba hledáním otcovského archetypu, stability nebo bezpečí? Na druhé straně, zhroucení manželky muže není jen emocionální výbuch. Je to ztráta důvěry, pozice a jistoty po boku někoho, s kým člověk strávil třeba i celý život. Takové situace vyvolávají bolest, hněv i stud. Nelze to zlehčit jen jako 'dospělou volbu dvou lidí'. I když je vztah legální a formálně svobodný, citové škody jsou reálné

Pokud se dva opravdu milují a rozhodli se být spolu, musejí přijmout i důsledky. Nejhorší je dělat, že se nic nestalo. Otevřený dialog s okolím, byť velmi náročný, je často lepší než ticho a odmítnutí. Každý má právo na nový vztah, ale pokud je ve hře rodina, přátelství a staré vazby, neměli by to partneři ignorovat. Vztahy jsou jako pavučina – když zatáhnete za jeden konec, třese se celá síť."

Někdy toho v životě pro druhé děláme víc, než bychom měli. Své o tom ví i Elena, které se může přetrhnout, aby se všem zavděčila a jak sama uvedla, bere jí to velké množství sil