Sedm zásad komunikace s puberťákem
I ti nejšťastnější z rodičů, jejichž děti se pubertou prokoušou celkem lehce, narazí na nějaký problém. K těm, které neminou prakticky nikoho, patří zejména náhlé potíže ve vzájemné komunikaci.
- Na sobě hledejte chyby a na svém puberťákovi klady. Nebojte se, však on si to v hlavě srovná a dojde mu, jaké on má chyby a jaké vy zase klady.
- Mluvte zásadně konstruktivně – říkejte, co ANO, nikoli co NE. Tedy například „Můžeš být venku až do deseti“ místo „Ne abys přišel později než v deset“.
- Žádejte, aby konstruktivně mluvil i on. Neakceptujte, co nechce, pokud nedokáže říct, co chce.
- Zkuste každou věc posoudit z hlediska závažnosti. To, že ráno dlouho spí nebo má pořád na uších sluchátka, je jistě méně na škodu, než kdyby si píchal heroin či střílel po spolužácích pistolí.
- Všechno, co požadujete, říkejte vytrvale a vlídně, nikoli nárazově a hádavě, což automaticky vyvolává odpor. Předem si připravte přijatelné argumenty – tím, že budete zdůrazňovat, jaké to bylo za vašich časů, nikoho nepřesvědčíte.
- Nebuďte ve svých požadavcích maximalističtí. Laťku nároků zvedejte pozvolna a nezapomínejte každý úspěch pochválit (bez ironie!).
- Pokud se zmýlíte, přiznejte svou chybu, popřípadě se omluvte, uveďte věc na pravou míru apod. Tím se nijak neponižujete – naopak, ukazujete svému potomkovi, jak se má správně chovat on.
Sdílejte:
