Zvládnout toho více, stihnout to rychleji a dotáhnout to daleko. Častý vnitřní motor mnoha z nás. Určitě jste si už všimli, že vás ještě stále nikam nedovezl. Místo pocitu úspěchu se objevují výčitky, místo zaslouženého odpočinku další a další úkoly. Být šťastný a produktivní člověk zdaleka neznamená být neustále aktivní. Tady jsou čtyři věci, od kterých si potřebujete dát oraz každý den.
Rychlost současného světa si našla cestu do naší každodennosti, a ne vždycky nám to prospívá. Technologie a zkratky, které nám měly šetřit čas a osvobodit nás, nás pohřbily pod další horu úkolů. Zaplňujeme všechna volná políčka kalendáře, který nakonec vypadá jak sbírka dětských pastelek. Jestli tohle znáte, nezoufejte. Je tu cesta, jak z toho ven. Na první pohled se to může zdát zvláštní, ale právě dělat toho méně znamená později zvládnout více a klidněji. Člověk zkrátka nefunguje jako stroj. Váš mozek potřebuje střídat intenzivní aktivitu s hlubokým odpočinkem, aby vám vůbec mohl dobře sloužit.
Mozek využívá chvíle “nicnedělání” ke své nejdůležitější funkci – kvalitnímu učení se. Jen díky těmto obdobím se můžete ve věcech zlepšovat, lépe si pamatovat a být spokojenější v životě.
Prožíváte práci tak, že vás dokáže snadno zahltit? Myslíte na práci hned po probuzení a stejně tak s myšlenkami na ni usínáte? Trvá dlouho, než se začnete soustředit na něco jiného ve svém volném čase? Lidé vám říkají, že se práci obětujete? Upřímná odpověď na těchto pár otázek vám může napovědět, zda jste se nechali unést trendem doby. Psychologie o takovém chování dřív mluvila jako o workoholismu, ale dnes už se daleko více mluví o “neúměrném závazku k práci” (“overcommitment”). Prožívá to daleko více lidí než dřív a co hůř, téměř se to považuje za normu.
Opravdový odpočinek od práce přichází teprve ve chvíli, kdy tu nejsou žádné pracovní myšlenky. To je možná snazší v případě manuální práce nebo zkrátka takové, za kterou se “dají zavřít dveře”. Takových už je dnes čím dál méně. Daleko častěji se věnujeme datům, tabulkám a informacím. Vykonáváme mentální práce ve vysoce stresovém a na výkon zaměřeném prostředí. Přesvědčení, že se taková práce dá vykonávat osm hodin denně je z předminulého století, kdy klasickou pracovní dobu nastavila průmyslová revoluce. Dnešní výzkumy jasně ukazují, že vysoké soustředění a kreativní pozornost je pro člověka možná maximálně 3–5 hodin denně. Nastavit si něco takového je opravdu možné. Ujasněte si, které hodiny ze dne jsou pro vás nejproduktivnější a věnujte je nejdůležitějším úkolům.
Nastavte si v nich jasné hranice a lidé v práci je budou respektovat. Když nejste v práci, vyhýbejte se rozhovorům o ní i pracovním úkolům. Pečujte o své hranice a svět je bude ctít.
Jestli je něco opravdovým symbolem dneška, je to propojenost. Sociální sítě, online propojené platformy, sdílení souborů a kalendářů. Když si nedáme pozor, můžeme se do takové sítě také snadno úplně zaplést. Stejně, jako si potřebujeme dát detox od práce, potřebujeme jej i od komunikace s druhými. A tím myslím i tu online. I kdyby to mělo být dvacet nebo třicet minut denně, dopřejte si čas k reflexi, zamyšlení a ujasnění priorit. Nezáleží ani tak na tom, zda jste extrovert nebo spíš uzavřenější introvert. Každý z nás zkrátka potřebujeme chvíli pro sebe. Využijte ji k tomu, abyste se na svůj život podívali z většího nadhledu. Dopřejte si prostor a odpovězte si i na nepříjemné otázky – cítím se v téhle práci opravdu dobře? Čeho chci dosáhnout? Co je pro mě důležité?
Čas o samotě pouze se svými myšlenkami je součástí každodenního rozvrhu všech vysoce úspěšných lidí. Nenechte si ukrást své myšlenky, necháváte si tak ukrást svůj život.
Ve chvílích nudy, prokrastinace a stresu není snad nic svádivějšího než se nechat zabavit nekonečným obsahem internetu. Tyhle tři vnitřní stavy člověka mají společného více, než se může zdát. Všechny s sebou nesou nejasnou tíhu v těle, zmatené a často úzkostné myšlenky a silnou nechuť k jiné činnosti. A jsou to právě ony, ve kterých se nejsnadněji vypěstuje závislost. Ve výzkumech se ukázalo, že průměrně zkontrolujeme svůj telefon 85x denně. Bývá to dvakrát víc, než člověk odhaduje. Znamená to, že kontrola telefonu se stává něčím nutkavým, bezděčným, zcela podvědomým. Člověk je jedním celkem a stejně tak jeho vnitřní psychický prostor funguje provázaně. Tak, jak fungujeme v jedné oblasti, budeme fungovat i v jiné. Jak tedy můžeme čekat, že po hodinách strávených bezcílným scrollováním dokážeme věnovat plnou pozornost třeba svému partnerovi nebo dětem? Mozek se i s nimi zkrátka odmítne soustředit a my se začneme brzy nudit nebo nesoustředěně zlobit. Příliš času u obrazovky narušuje naši schopnost pochopit druhé lidi a vyznat se ve vzájemné komunikaci. Jak tedy začít, když si přejete dát obrazovce nějaké hranice?
Zkuste se používání technologií vyhnout první hodinu po probuzení. Raději ji věnujte cvičení, psaní do deníku, soustředěné snídani nebo svým blízkým. Vyhněte se obrazovce i těsně před usnutím a nahraďte ji třeba knížkou. Nepoužívejte telefon, když jste s druhými lidmi, se kterými si přejete mít dobré vztahy. Zkuste to a uvidíte, že na začátku to možná bude velký úkol, ale brzy se vám to vyplatí.
Určitě znáte ten protivný hlas v hlavě. Kritizuje, analyzuje, pošťuchuje a nedá spát. Tenhle vnitřní kritik dokáže i na dlouhé hodiny a dny ovládnout celý váš vnitřní svět. Přináší nejistotu z dalšího kroku, obavy ve vztazích a pochybnosti o sobě. Dá se ho zbavit? Schválně. Vzpomeňte si, kdy se naposledy objevil a dobře se do něj zaposlouchejte. Možná zjistíte, že se chová jako naštvaná nebo protivná verze vás. Možná zjistíte, že mluví trochu jako táta nebo učitelka ve škole. Ještě chvilku ho poslouchejte. Všimněte si tónu, jakým mluví a jaká používá slova. Jak je teď v těle? Jestli se objevilo stažení nebo napětí, našli jste svého vnitřního kritika. Všimněte si, že nemá k dispozici nic jiného než myšlenky a dokáže vás úplně paralyzovat. A co hůř, tyhle myšlenky vůbec nejsou vaše.
Jsou to mnohokrát opakované a známé myšlenky, které jsou ve vás pravděpodobně velmi dlouhou dobu, nejspíše už od dětství. A vy je dosud necháváte převzít kontrolu. Dává to smysl, protože jsou to myšlenky autorit z dětství.
První krok je uvědomit si, že myšlenky ve vaší hlavě nejsou nutně vaše myšlenky. Vlastně téměř nikdy. Druhý krok je naučit se dát si na chvíli detox i od myšlenek.
Není to vůbec těžké. Udělejte si každý den deset až patnáct minut pro sebe. Sedněte si na zem nebo na židli, narovnejte záda a uvolněte ramena. Uvolněte i čelist a svaly kolem očí a obočí. A pak si jen všimněte svého dechu. Kde se dá cítit, jakou má teplotu a jaký je to pocit, když se dotýká kůže. Brzy se objeví myšlenky a jakmile si toho všimnete, vraťte pozornost zase k dechu.
Není to nic složitého. Zkuste to týden a ucítíte ten obrovský rozdíl.
Budete se lépe soustředit, celkově budete klidnější. Budete lépe vnímat své tělo a bude snazší vycházet s druhými. Jen vědomě začít dýchat.
