6. Naučte děti respektu, musí jej k rodičům cítit
V některých rodinách vše vygraduje v to, že dokonce i pětileté dítě uhodí matku, nebo jí vulgárně nadává. Společným jmenovatelem těchto rodičů je submisivita. Často hovoří s dítětem následovně: „Prosím, můžeš jít do svého pokojíčku? Prosím, uděláš to? Ano? Prosím?“ Dítě dostává prostor na to, aby řeklo: „Ne, budu si hrát tady!“
Chyba spočívá v tom, že když dítěti potřebují něco přikázat, tak se ho ptají, co se bude dít, co budou dělat. Ono cítí, že má navrch, pokud si prosadí svou. Rodič pak sebe staví do submisivní role a naopak dítě do pozice rodiče, který o všem rozhoduje. Jakmile rodič ustoupí dominantnímu dítěti, posiluje v něm tento vzorec chování. A to může být kontraproduktivní, neboť malé dítě potřebuje cítit bezpečí a vnitřní sílu rodiče a zároveň tvarovat a vést, neboť ještě neví, co je pro něho dobré a co ne. Nikdy proto neukazujte, že se dítěte bojíte, a neustupujte. Nepleťte si to ale s agresivitou!
Jestliže rodič vše dovolí, tak v něm roste agrese a panovačnost. A pokud je rodič agresivní, dítě se ho může bát, nemá k němu důvěru a časem může reagovat buď útokem, útěkem, či přizpůsobením. Ani v jednom případě rodič nedosáhne vyrovnaného vztahu a respektu.