Paní Anna se těšila do důchodu, kdy si bude užívat klidu, bude odpočívat, a také bude mít čas na své koníčky. Konečně nadešel ten čas, ale dlouho idylka netrvala.
Její syn si z ní udělal chůvu, která se mu stará o nemocné děti. Na začátku paní Anna nic nenamítala, vnoučata miluje, proč by jí to mělo vadit?
Jenže to došlo tak daleko, že hlídala vlastně pořád. Byla se svými vnoučaty více, než jejich vlastní rodiče. A to se jí nelíbí, unavovala ji práce, nyní ji unavuje péče o vnoučata, která je přehnaná.
Paní Anna je tak stále vyčerpaná a mnohdy jde spát spolu s vnoučaty, protože víc nezvládne. Nemá čas na sebe a své koníčky. O kamarádkách ani nemluvě...
Když se snaží se synem mluvit, obvykle to nedopadne dobře, neposlouchá ji nebo její stížnosti odmávne s tím, že má energie na rozdávání, jenže to se plete. Paní Anna chce udělat rázné rozhodnutí.
