“Klárko, prosím tě, běž se léčit. Tvá nemoc nám všem ztrpčuje život,” prosí svou dceru Božena. Klára si ale psychickou poruchu nepřizná

Paní Božena (63 let) má dceru, která bere věci. A to prakticky všude. U ní doma, kamkoliv přijde na návštěvu, párkrát se to stalo i v obchodě. Nekrade peníze, to vůbec ne. Bere prostě věci. Paní Božena jí to vyčítala, křičela na ní. Pak její manžel přišel s tím, že Klára je nemocná. Kleptomanie je psychická porucha. Jenže Klára o tom nechce ani slyšet a odmítá jít na terapii, prý jí nic není. I proto se své dceři paní Božena rozhodla napsat dopis.

Klárko,

prosím tě, běž se léčit. Prosím! Opravdu tě prosím. Tvá nemoc nám všem ztrpčuje život a stydíme se. Není to nic špatného, jsi nemocná a je potřeba, abys začala spolupracovat a abys začala chodit na terapii, kde ti pomohou. Jako celá rodina stojíme za tebou a jsme ti plně k dispozici. Nemůžeš, ale říct, že nejsi nemocná, že ti nic není a my jsme úplně mimo. Bereš lidem věci. Bereš věci, které ti nepatří!! A tohle se nemůže dít. Nemůžeš přijít na návštěvu a odejít třeba se soškou, nůžkami nebo skleničkou. Nemůžeš přijít ke mě a vzít si to, co tě napadne. Tvůj manžel to vždy jednou za čas přiveze zpátky a já si vše vrátím na původní místo. Ale takhle to nejde.

Ostuda v obchodě

Věci jsi začala brát nejen na návštěvách, ale třeba také v obchodě. Párkrát ti to asi prošlo, ale jednou si toho všimla prodavačka. Naštěstí nás na vesnici všichni znají. Ale ta nepříjemná ostuda, když mi to mezi řečí říkala. Vzala jsi jedno jablko a šla jsi. Jedno jablko, taková blbost. Není to o penězích, tvůj muž vydělává hezky, ty jsi doma na mateřské. Nejdřív jsem nechápala, proč se to děje, ale hledala jsem na internetu, ptala se kamarádky psycholožky. Tak jsem přišla na to, že máš asi kleptomanii, která se dá s pomoci terapie léčit a třeba se dají brát i nějaké prášky, aby tvá hlava fungovala jinak. Hlavně ti to pomůže.

Klárko, prosím tě, jdi se léčit. Nezahanbuj nás všechny. My tě máme rádi a chceme ti pomoci. Musíš chtít, ale také ty sama. Prosím, leč se. Jinak se stane, že na tebe někdy někdo zavolá policii, vždyť pácháš trestný čin. A to pak bude o dost horší.

S láskou, máma

Nejlepší odpověď na situací paní Boženy jsme našli na webu psychiatry.org

Člověk s kleptomanií si krádež obvykle neplánuje a nespolupracuje s ostatními. Ukradené předměty mají obvykle malou hodnotu a dotyčný je často někomu dává, tedy daruje je, nebo vyhodí. Kleptomanie se liší od běžných krádeží nebo krádeží v obchodech. Obyčejná krádež je obvykle motivována užitečností nebo hodnotou předmětu nebo pro některé, zejména dospívající, může být motivována jako akt vzpoury nebo na základě odvahy. Kleptomanie je kategorizována jako porucha kontroly impulzů.

Výzkum však ukázal, že má společné rysy s návykovými poruchami (porucha užívání návykových látek, porucha hraní hazardních her) a obsedantně-kompulzivními poruchami. Lidé s kleptomanií mohou mít také jiné stavy, jako je deprese, nebo úzkost. Neexistují však žádné specifické léky schválené FDA pro kleptomanii. Terapie nebo léky mohou být také užitečné při léčbě jiných stavů vyskytujících se ve stejnou dobu, jako je deprese nebo úzkost. Vaše dcera by měla vyhledat pomoc, která skutečně existuje. Uleví se pak nejen jí, ale i celému okolí.

Jak se má paní Božena zachovat? Svou dceru k léčbě nutit nemůže, ale velmi jí to trápí. Co dělat? Jak situaci vyřešit? Přečtěte si také dopis paní Lídy, která rekapituluje, co všechno v životě zvládla a ještě zvládne.