“Jirko, tohle už je moc, ke mě se jako hulvát chovat nebudeš,” píše svému synovi Dana. Syn je k ní hrubý, stejně jako byl jeho otec

Paní Dana žila s majetnickým hulvátem, který vše řešil křikem, hádkou a osočováním. Pro sprosté slovo nešel nikdy daleko a nic se mu nedalo vysvětlit. Pokud s ním všichni souhlasili, pak bylo vše v pořádku. Když mu ale někdo řekl svůj názor, který nekorespondoval s jeho, byl oheň na střeše. Neustále měnil zaměstnání, neměl pomalu žádné přátelé. A když paní Dana konečně podala žádost o rozvod, bylo to peklo. Z manželství odešla se synem a doufala, že noční můra skončila. Ta se jí však vrátila zpět o pár let později. A daleko bolestivější.

Její syn se totiž začal chovat stejně jako jeho otec. Paní Dana si to ale nenechala líbit. Svému synovi napsala proto dopis. 

Jirko,

tohle už je moc! Vím, že neovlivním to, jak se chováš ke svému okolí, přátelům nebo svým dívkám, ale rozhodně ovlivním to, jak se chováš ke mě! Protože jako hulvát se ke mě rozhodně chovat nebudeš! To si zapamatuj! Jsem tvoje matka, ke mě budeš mít respekt, nebo budeš v životě sám! Miluji tě, jsi můj jediný syn, ale rozhodně nebudu poslouchat tvoje urážky, nadávky nebo dokonce to, že si mám nechat kecy od cesty, protože jinak mě srovnáš! To určitě ne, chlapečku! Tahle věta byla poslední tohoto typu, co jsem od tebe slyšela.

Geny nezapřeš

Tvůj otec je hulvát a násilník. Asi to máš, bohužel, po něm. Když na mě vztáhl ruku, byla to poslední kapka v našem manželství. Podala jsem žádost o rozvod, vyslechla si kupu urážek, výhrůžek, ale ve finále stačilo pohrozit soudem a byl pokoj. Ač se mi to příčilo, chtěla jsem, ať se s otcem vídáš, protože jsi potřeboval oba rodiče. Bohužel se mi nepodařilo z tebe vychovat gentlemana. Snažila jsem se, vštěpovala jsem ti neustále, že se k dívkám a ženám máš chovat slušně, hezky. Jako malý jsi mi nosil kytičky a měla jsem pocit, že jsem to zvládla. V dospívání jsem pozorovala, že jsem selhala.

Střídáš holky

Jsi přesně jako tvůj otec. Hulvát, který nejde pro sprosté slovo daleko, neustále podvádíš své přítelkyně, nikdy se neusadíš a když ano, tak každá holka s tebou trpí. Trpí stejně, jako jsem já trpěla s tvým otcem. Tohle je tvůj život, ale mě to vadí. Nebudu ti však kázat, co máš a nemáš dělat. Přijdeš na to koneckonců sám, doufám. Co však nestrpím, je to, aby ses ke mě choval tak jako k jiným. Já jsem tvoje máma, Jirko, tohle si prostě ke mě nemůžeš dovolit. Možná ti tvůj otec řekl, že můžeš, ale ne!

Víkendové obědy

Odstěhoval ses už před pár roky a od té doby náš vztah dostal jiný rozměr. Občas jsme si napsali zprávu a o víkendu jsi většinou přišel na oběd. Vařila jsem vždycky to, co ti chutná, a ještě sis odnesl krabičku i na další den. Čas od času jsem tě podarovala zavařenými skleničkami, kde bylo nějaké to jídlo. Stačilo jen koupit přílohu, ohřát a jídlo jsi měl. Vím, že jsi byl za to rád, protože máš rád domácí a českou kuchyni. Když jsem se však zmínila, že jsem ve městě potkala tvou bývalou přítelkyni a popovídaly jsme si spolu, byl oheň na střeše.

Musíš se chovat jinak

Celý jsi zrudnul a začal jsi na mě křičet, že co si to dovoluju s ní mluvit. Přitom se nic nestalo, jen se mě zeptala, jak se mám, já se na oplátku zeptala, jak se má ona. O tobě nebyla ani zmínka, vůbec nepadlo tvé jméno. Jenže tebe zase chytil nějaký tvůj amok a začal jsi sprostě nadávat, křičet, že ještě jednou a neudržíš se. Tohle byla poslední kapka. Vyhodila jsem tě bez jídla ze svého bytu a jasně ti řekla, že pokud se neomluvíš a nezačneš se ke mě chovat jinak, nemáš za mnou vůbec chodit. Už to je měsíc a tvá hloupá pýcha ti nedovolila přijít. No, taky možnost.

Paní Dana si zoufá, protože má pocit, že ve výchově selhala. V synovi převládají geny jeho otce a krom toho, že se chová hrozně k ženám, taky si dovolil křičet na ni. To byla pro paní Danu poslední kapka. Vyhodila ho ze svého bytu a čeká omluvu. Dočká se? Nebo se její syn zatvrdí a nepromluví s ní?

Co byste na jejím místě dělali vy? Přečtěte si také příběh paní Elišky, která žije s manželem, který ji neustále ponižuje a říká o ní, že je hloupá.

Názor psychiatričky, Dr. Laury Dabney z Virginie, která se zabývá vztahy rodičů a dětí více než 20 let:

"Jak se s takovým chováním vypořádáváte? Když je dítě menší, nebo dospívající, je to jiné. Dejte dítěti nějaký čas a pak mu sdělte, jak byste si přáli, aby se chovalo. Pokud hrají děti pouze na city, cílem je, aby používaly slova, ale to jim musí rodič sdělit. Pokud se dítě nejprve omluví, je to skvělé, protože to je to, co rodič chce. Cílem je, aby dítě používalo slova, a pokud uzná, že se přestalo ovládat, a omluví se, je to naprosto přijatelné. Pokud tak neučiní, přistupte k němu a řekněte něco ve smyslu: Mám dojem, že se zlobíš, je to tak? Je důležité klást otázky a nechat si nejprve potvrdit jejich emoce. Pokračujte otázkou, proč neřekli, že jsou rozzlobení. Zeptejte se jich: Mohl bys mi to příště dát najevo slovy, a ne tím, že budeš hrát divadlo? To je pro dospívající skvělý začátek rozhovoru a dává jim to možnost mluvit o svých pocitech. Pomůže to také s péčí o vztah mezi rodičem a dítětem."

"Jenže u dospělého dítěte je to jiné. To je už neúcta. Co je to neúcta? O neuctivé chování se jedná, pokud se dítě chová fyzicky nebo slovně urážlivě. Například nadává rodiči, nadává mu nebo ho nějakým způsobem za zády nebo do očí pomlouvá. Pokud k tomu dochází, je běžné, že rodiče začnou vyžadovat respekt. To však nepomáhá. Co je užitečné a co je pro mnoho rodičů těžké vstřebat, je to, že obvykle když děti nerespektují rodiče, je to proto, že se rodič choval neuctivě k dítěti nebo k někomu jinému. Pokud se v této situaci ocitnete, je velmi důležité se na sebe pořádně podívat a zjistit, kde možná někoho nerespektujete. Je možné, že nerespektujete dítě? Pokud dítěti nadáváte, saháte na něj rukama nebo ho slovně urážíte, to se naučí a to také opakuje. Ironií všech ironií je, že vyžadování respektu je neuctivé. Vyžadovat od kohokoli cokoli je neuctivé."

"A nakonec tedy, jak se vypořádat s nerespektováním? Dobře se na sebe podívejte, začněte měnit chování, které vidíte, a počkejte, co se stane se vztahem mezi rodičem a dítětem. Pokud se chovají neuctivě a vy nevíte proč, řešte to. Řešte to, nic nevyžadujte. Až bude všude klid a pohoda, můžete se dítěte zeptat: „Nechápu, proč se ke mně chováš neuctivě, co se děje?“ Můžete se ho také zeptat: „Chová se k tobě někdo takhle?“. Je možné, že vám to řeknou. To, co uslyšíte, se vám nemusí líbit, ale je to velmi poučné a bude to velmi užitečné. Vyžadování respektu není pro vztah rodič-dítě příliš užitečné. Když to budete dělat, přijdete o možnost zjistit, jak toto chování u dítěte podporujete; což možná ani nevíte."