Paní Elena není v manželství šťastná prakticky od začátku. Přesto v něm vydržela přes dvě dekády, což je obdivuhodné. Manžel byl arogantní, neustále ji ponižoval a nic nebylo dost dobré.
Často na svou ženu křičel, byl zlý, jízlivý. Nejdřív si myslela, že si to zaslouží, poznání přišlo, když chodily děti do školky a školy. Tehdy poznala, že se dá žít jinak a otevřelo jí to oči.
Manžel se jí stále posmíval, nevěřil, že si najde normální práci, neustále ji shazoval. Paní Elena se nedala a našla práci asistentky, později povýšila na vedoucí v týmu. To vše manželovi unikalo, pro něj byla jen hloupá.
Manžel na ni stále křičel, vysmíval se jí, ale ona měla svou vidinu úspěchu. Po nocích a víkendech u rodičů se učila aby zdárně zvládla maturitu. Postupem času si udělala další kurzy, které jí pomohly ke kariérnímu postupu.
Nyní nastal čas, kdy chce paní Elena odejít za lepším životem. A manželovi, jako pomyslnou facku, píše vše v dopise. Jak moc se mýlil, co vše dokázala a že od něj odchází pryč, žít za své vlastní peníze.
