Paní Ema neměla nikdy pocit, že by její manžel byl špatný, násilnický nebo třeba tyran. Jejich manželství bylo hezké, bez větších vad.
Shodli se na zásadních věcech, viděli život stejnýma očima. Když byl tedy manžel pár dní nervózní kvůli situacím v práci, nechala ho být a nevyptávala se.
Ten den si pamatuje přesně. Byla se svou sestrou na kávě a zdržely se. Hezky se jim povídalo, řešily spolu dárky pro rodiče, kteří měli brzy narozeniny.
Když přišla domů, její manžel se hned vyptával, kde byla, proč tak dlouho a kde je večeře. Považovala to za vtip, tak odpověděla v nadneseném tónu a v tu chvíli byl oheň na střeše.
Její manžel do ní pak strčil. Úmyslně? Nebo to byla jen náhoda? Každopádně to paní Emu velmi zasáhlo a od té doby neví, co s celou situací dělat.
