“Milý Davide, promiň, ale dusím se s tebou, musím pryč,” píše v dopise Gabriela, která se rozhodla ukončit dlouhodobý vztah

Slečna Gabriela (37 let) se rozhodla udělat velký životní krok. Přemýšlí nad ním už asi dva roky, jedná se tedy o rozhodnutí, které v ní dlouhou dobu zrálo. Měla ale strach, dokud ji poslední půl rok neujistil, že musí skutečně jednat. Když opakovaně a snad už po sté své životní plány a potřeby opatrně nadhazovala před svým přítelem, zase se jí vysmál. Chtěl ve svém životě něco jiného a snažil se k tomu přimět i ji. Jenže slečna Gabriela vidí svůj život jinak a hlavně ho chce žít jinak. A tak se rozhodla udělat zásadní životní rozhodnutí.

Milý Davide,

promiň, ale musím jít. My dva už společnou budoucnost nemáme. I když tě mám ráda, láska vyprchala. Chceme od života každý něco jiného a nebylo by fér, kdybychom se vzájemně dusili a nedali si přesně to, co chceme. Já děti nechci. Říkala jsem to od začátku. Chtěla jsem pomáhat lidem, zvířatům a žít na mnoha místech. Říkala jsem to, ale ty ses tomu smál. Možná jsem neměla souhlasit se spoustou věcí, které šly vždycky jenom podle tebe, ale byla jsem mladá. Poznali jsme se před deseti lety a oba si řekli, že si chceme užívat života. Tys vždycky říkal, že jen zábava je důležitá. A to se mi líbilo.

Po třicítce změna

Zlom nadešel když nám bylo třicet. A ano, byli jsme pořád spolu. Uspořádali jsme velkou party, v práci tě během toho roku povýšili a tys najednou obrátil. Už pro tebe nebyla důležitá zábava, nechtěl jsi jezdit na dovolenou s přáteli, na prodloužené víkendy. Najednou jsi měl, jak jsi sám říkal, “vyšší cíle”. Nechápala jsem jaké. Pak jsi mi oznámil, že nadešel čas naplánovat náš život. Budeme šetřit, po třech letech si pořídíme hypotéku na dům a pak se vezmeme a budeme mít děti. Pohádali jsme se, protože jsem ti jasně opakovala, že já děti nechci. Říkal jsi, že určitě změním názor, až mi dají naše děti do náruče. S tím jsi ukončil hádku. Zcela bez ohledu na mé pocity a názory.

Neustále jsi na mě tlačil

A nejen ty. Celá tvoje rodina a později i ta moje, kterou jsi naočkoval. Musíme mít dítě, ”MUSÍME"! Ale to není povinnost ani nějaký zákon, že každá žena se musí stát matkou a musí mít děti. Mám svobodnou volbu a rozhodla jsem se. Tlačili jste na mě. Na každé návštěvě tvých rodičů jsem poslouchala, kdy už konečně budeme mít děti, že chtějí vnoučata. Odpovídala jsem, že děti nechci a všichni se tomu smáli jako největšímu vtipu. Naočkoval jsi i mé rodiče a sestru, kteří mě přemlouvali, že žena ve skoro pětatřiceti nebude mít jednoduché otěhotnět. V té době mi to poprvé blesklo hlavou. Chci z toho vztahu pryč.

Řešení, které se ti nebude líbit

Navrhovala jsem, že se rozejdeme, ať si můžeš najít novou přítelkyni, která by ti děti dala. Smál ses, že jsem roztomilá a vtipná. Neřekla jsem ti, že beru celé roky tajně antikoncepci a že jsem neřešila s lékařem to, že nám “nejde” otěhotnět. Rozhodla jsem se, že musím odejít. Rozejít se s tebou nešlo, absolutně jsi mě neposlouchal. Vymyslela jsem plán. Odcestuju do zahraničí. Našla jsem si tam práci, našetřila na letenku a něco do začátku. Připravovala jsem se necelé dva roky.

Jsem volná a ty taky

Dopis ti píšu v době, kdy sedím na letišti a hodím ho do schránky. Pokud ho čteš, tak jsem už jinde. A rodina neví kde, u nich mě nehledej. Jsem v zahraničí, začínám nový život a ty bys měl taky. Najdi si, Davide, novou přítelkyni. Takovou, která ti dá všechno, co chceš. Všechno to, co já jsem nemohla a nechtěla. Každý má právo na štěstí. Kdybych zůstala s tebou, udusila bych se. Promiň, pokud můžeš.

Gabriela

Rozhodla se slečna Gabriela správně? Odejít od partnera, který s ní chtěl budoucnost? Neříct mu to do očí? A co když to nešlo? Nedalo se s ním mluvit a situaci řešit. David si stál na svém. Bez možnosti komunikace. Jak byste v takové situaci reagovali vy?

Přečtěte si také příběh paní Elišky, která přišla na to, že jí manžel lhal a užíval si peněz, které ona pracně šetřila.