Také musíte doma nebo třeba v práci čelit zvídavým otázkám malých dětí, které se vás ptají, co se děje, protože si všímají, že něco není v pořádku? Posloucháte od nich, že celý svět zahyne, nebo že mají strach? I tímto způsobem mohou ti nejmenší reagovat na dění kolem nás. Je přirozené, že jim nechcete lhát a ani by to nebylo správně. Jak tedy s dětmi komunikovat o válce podle psychologů?
Mezi nejdůležitější rady o tom, jak mluvit s dětmi o válce, na kterých se většina odborníků shoduje, patří zásada upřímnosti. Jak ji ale pojmout, abyste se vyhnuli zranění dětských citů nebo dokonce narušení jejich psychiky? Zjistěte, na co si při upřímných rozhovorech s dětmi o válce dávat pozor.
Jak správně a opatrně mluvit s dětmi o válce je otázkou, která aktuálně trápí většinu lidí. Právě proto vydalo Centrum Locika několik doporučení o tom, jak s dětmi o válečném konfliktu komunikovat. Nejdůležitější již zmíněnou zásadou je také podle Centra dětem o ničem nelhat a komunikovat s nimi přiměřeně jejich věku. Dalším velice důležitým aspektem komunikace s dětmi je podle odborníků vytvořit pro rozhovor správné prostředí a vhodné podmínky, které jim dodají pocit bezpečí. Toho můžete dosáhnout mimo jiné tak, že se při rozhovoru pokusíte zůstat klidní a zdůrazníte jim, že jste s nimi za každé situace a hodláte je chránit, ať se děje cokoliv. Nezbytné je jim také dodat prostor k tomu, aby se vaše děti vyjádřily o tom, co si o válce samy myslí a dostaly také možnost se vás zeptat na to, co je zajímá.
Další velice podstatnou radou odborníků je dopřát dětem dostatek příležitostí na to, aby s vámi mluvily o svých pocitech a nebály se je vyjadřovat. Ubezpečte je, že jejich zmatené pocity jsou normální, a že cítit strach, když nedaleko probíhá válka je běžné. Vysvětlete, že obavy cítí nejen malé děti, ale i dospělí a nemusí se proto cítit špatně. Dejte jim najevo, že je chápete a nebojte se jim říct, jaké pocity máte z války vy. Důležité je, abyste své potomky ubezpečili, že se svými pocity nejsou samotní. V žádném případě jejich myšlenky neberte na lehkou váhu a nijak je nezpochybňujte. Když budete mít vy, vaše dítě, nebo rovnou celá rodina problém mluvit narovinu o svých pocitech, snažte se je v sobě neskrývat a hledejte způsoby, jak jinak je můžete vyjádřit. Zkuste to například hrou, kresbou, nebo vymýšlením společného příběhu či například složením krátké básničky, která se přizpůsobí dětskému chápání. Důležité je, abyste děti nenutili jejich pocity v sobě uzavírat, a nemusely se tak trápit s nimi uvnitř sebe, o samotě. Ukažte jim, že jste tady pro ně, a tak to i zůstane.
V rozhovorech s dětmi o válce se vyhněte přílišnému zobecňování, které by mohlo v dětských očích poškozovat některé jedince. Například o ukrajinské válce, kterou má na svědomí jeden narcistní ruský oligarcha a jeho nejbližší tým, nikoliv obyčejný ruský občan. Pamatujte na to, že stejně jako ostatní spadli občané Ruska do války nevinně a snaží se protestovat. Jejich protesty však bývají násilně potlačovány, a svobodné lidské hlasy se dostávají do vězení nebo čelí dalším krutým trestům. Navíc také Rusové, kteří dlouho žijí u nás, většinou nemají s vyvoláním válečného konfliktu na Ukrajině nic společného. Nemusíte zabíhat do velkých detailů, ale přiměřeně věku můžete dětem vysvětlit, že obyčejní Rusové za válku nemohou a není dobré je proto odsuzovat. Naopak se nebojte dětem říct, že válku spustil zlý pán a normální lidé jakékoliv národnosti s ní nemají nic společného. Důležité je, abyste vy ani děti neházeli všechny do jednoho pytle. Vyvarujte se však přitom nevhodným projevům vzteku a sprostým slovům. Snažte se raději zadržet své emoční výroky vůči Putinovi a Rusku co nejvíce na uzdě, i když je to někdy těžké.
Když budete s dětmi mluvit o problémech a tragédii válečného konfliktu, nezapomeňte zmínit také světlejší stránku věci. Vyprávějte dětem o pomoci, která se nejen válečným uprchlíkům, ale také lidem přímo na místě dostává díky dobrovolníkům a organizacím. Navažte s vysvětlením, proč je tak důležité pomáhat druhým a zmiňte přínosy vzájemné spolupráce. Podporujte děti k solidaritě a soucitnosti. Pro uklidnění těch nejmenších můžete přidat také příběhy odvážných lidí, kteří válku sami zažili, ale jejich příběh má šťastný konec. Nezapomeňte dětem sdělit také způsob, jak mohou s rodiči nebo třeba s vámi ve škole či školce pomáhat.
Autorka článku se s dětmi potkává téměř každý den během své práce v mateřské škole. Vyzkoušela proto některé z rad napřímo. A co se nejvíce osvědčilo? Mluvte s dětmi narovinu, rozhodně jim nelžete. Pokud se na to necítíte, nemusíte v konverzaci s dětmi pokračovat delší dobu a vystačíte si při vysvětlování s jednoduchými větami. Odpovídejte podle svých vědomostí na všechny dětské otázky pravdivě, i když s ohledem na jejich věk i psychické rozpoložení. Často se nám v mateřské školce osvědčuje odpovídat dětem na otázky, které vyjadřují strach nebo obavy, s klidem v hlase, ujištěním, že u nás jsou v bezpečí a dodáváme k aktuální situaci jen ty nejnutnější informace, které potřebují nutně vědět.
Pokud se v roli učitelské pozice necítíte na delší debatu o válce, není to rozhodně špatně, naopak je to žádoucí. Odpovídejte dětem v jasných a stručných větách a snažte se poté konverzaci stočit jinam na veselejší téma. Dlouhé probírání tématu by totiž zvláště u malých dětí mohlo vyvolat velký strach i emoční labilitu. Dobré je v pozici učitele dětem odpovědět na všechny podstatné otázky, dát jim prostor, aby o tématu války mohly mluvit mezi sebou a poté jim doporučit, že na další otázky se mají zeptat rodičů. Maminka a tatínek totiž znají své dítě a jeho emoční reakce lépe než učitel, který má obvykle plnou třídu dětí, vyhnete se tak případným nepříjemnostem či negativní reakci rodičů při zabíhání do přílišných detailů. Pokud jste učitelka nebo učitel, můžete zapojit děti také do přímé pomoci lidem zasaženým válkou. Zorganizujte například ve vaší školce nebo škole sbírku, do které se všichni zapojíte. Nejen, že uděláte dobrý skutek, ale můžete tak sobě i dětem pomoci zbavit se pocitů bezmocnosti i zoufalství.
Zdroje: centrumlocika.cz, ct24.ceskatelevize.cz
