“Milá Katko, chci se rozvést, ale ty to nechceš akceptovat,” píše ve svém dopise Luděk

Pan Luděk se oženil velmi brzo. Jeho žena mu byla dobrou manželkou, matkou jejich dětí. Pečovala o všechno a všechny, ale Luděk měl často pocit, že je to spíš máma, která ho hlídá, zda má teplé ponožky, vyčistil si uši či zabalit na dovolenou dost spodního prádla. Všechna živočišnost a přitažlivost byla najednou tatam. Po čase mu začaly Katčiny kontroly a zpovědi vadit víc a víc. A došlo to tak daleko, že se chce nyní Luděk rozvést. Jeho žena to však bagatelizuje a odmítá o tom slyšet. Proto se rozhodl napsat jí dopis.

Milá Katko,

už nevím, jak dál. Jsem bezradný, protože ti neustále opakuji, že se chci rozvést a chci z manželství odejít. Ty to však nechceš akceptovat a odmítáš to poslouchat. Nevím, jak to jinak ještě říct. Chci se rozvést! Ukončit naše manželství, které nebylo manželstvím, ale spíše jen vztahem matky a jejího nepovedeného syna. Neustále mě peskuješ, cepuješ a říkáš mi, co mám dělat, jak to mám dělat. Neustále mi chystáš oblečení na každý jeden den a když si vezmu jiné tričko, než jsi nachystala, hučíš do mě tak dlouho, dokud si ho nepřevléknu tak, jak chceš ty. Mám toho dost. Jsem dospělý člověk, táta od rodiny a jsem si jistý, že se dokážu dobře postarat nejen sám o sebe, ale i o rodinu a děti. Od doby, co jsme se vzali, jsi mi denně chystala jídlo, nutila mě, abych něco dojedl, i když jsem měl dost. Prostě jako otravná máma, která se snaží neustále vychovávat.

Dokonalost neexistuje

Chápu, že jsi chtěla pro všechny, tedy i pro mě to nejlepší, ale to bys nás musela nechat taky volně dýchat. Chtěl jsem vedle sebe manželku, ne mámu, která mě peskuje jak malého smrada. Ženu, která by se mnou mluvila, povídala si, rozebírala, co se děje doma, v práci, jak se mám a co cítím. Tohle všechno jsi nedělala. Jen jsi mě vychovávala, utírala mi tvář u oběda, když jsem se ušpinil. A to mě vytáčelo. Hrozně moc.

Jsi dobrý člověk

Nechápej mě, Katko, špatně, já tě měl rád roky. Přehlížel jsem to, co mi vadilo. Ocenil jsem to, že pečuješ o naše děti, děláš dům domovem, vždy jsem měl uvařeno, vypráno. Měl jsem kompletní servis, i když jsem o něj nežádal. Žili jsme spolu dlouhých dvacet let. Rozvést jsem se chtěl už několikrát, ale nikdy jsem neměl odvahu dotáhnout to do konce. Vždy mě něco přesvědčilo. Teď už neuhnu. Papíry k rozvodu jsou připravené a když budeš číst tento dopis, tak už i podané u právníka. Věřím, že až pomine ten největší hněv, na všem se domluvíme a budeme spolu, minimálně kvůli dětem, slušně vycházet.

Doufám, že si ještě najdeš někoho, kdo by ocenil to, jak o něj pečuješ a staráš se. Věřím, že existují muži, kterým to bude vyhovovat. Kteří chtějí, aby je někdo takto ponoukal, co si na sebe obléknout, co si dát k jídlu a všechno to, co já nechci. Vím, že na mě budeš naštvaná, ale musel jsem to udělat. Pro nás dva. Pro to, abychom mohli oba ještě žít a být šťastní. Nehodili jsme se k sobě. To se stává. Prosím, už to pochop a nedělej věci ještě těžší.

Luděk

Rozhodl se pan Luděk správně? Měl už dost toho, jak ho jeho žena kontrolovala a neustále o něj až nezdravě pečovala. Nebylo lepší si s ní o tom promluvit a situaci řešit? Jak byste se v dané chvíli zachovali vy?

Přečtěte si také dopis paní Jiřiny, která píše svému manželovi, proč ho musela dát do domova důchodců.