Lidé v různých fázích života mění své návyky a to, co pro ně bylo automatické a normální, už najednou není. Typické jsou například nástupy do práce, změna zaměstnání, partnerského svazku nebo odchod do důchodu. To poslední trápí Ludmilu. Přesně řečeno, jejího manžela. Ten je totiž už rok v důchodu a vypadá to, že rezignoval na všechno. Luďka neví, co dělat. Proto se obrátila s prosbou o radu na psychologa.
Můj manžel je rok a dva měsíce v důchodu a mám pocit, ze rezignoval na svůj život. Jen sedí u televize, přepíná programy, spí na gauči a večer si dá několik piv a usne. Během dne je často v pyžamu, prý to na tu chvíli než zase půjde spát nemá smysl. Chvíli jsem to přehlížela, myslela jsem si, že si chce odpočinout, měl náročnou práci, celý život vstával ve čtyři ráno a před šestou byl v práci.
Když mu jemně připomenu, že bychom mohli jít do kina, divadla nebo na večeři s přáteli, nechce o tom ani slyšet. Když slavil narozeniny, přišli mu přátelé popřát. Celý večer nevylezl z obýváku, neúčastnil se grilování, ničeho. Přitom o oslavě věděl a sám narozeniny slavit chtěl. Musím a chci to začít řešit, protože naposledy u nás byla vnučka, která má tři roky. Když šla dědovi dát pusu na přivítanou, nakrčila nos a s dětskou upřímností pronesla "dědo, smrdíš". Na to se na ní rozkřičel, že nemá být drzá. Jenže měla pravdu, hygiena teď manželovi nic neříká. Prý je to stejně jedno. Vnučka se ho od té doby bojí a nechce k němu jít. Co mám dělat?
Zdá se, že manžel Ludmily prochází zásadní životní změnou spojenou s odchodem do důchodu, se kterou se vůbec nevyrovnal. Ztráta dlouholeté práce a stereotypu mohla otřást jeho sebevědomím, smyslem života, mužskou rolí. To vše se nyní může projevovat právě rezignací, apatií, zanedbáváním sebe sama. Je naprosto pochopitelné, že ženu manželovo chování trápí, unavuje a možná i rozčiluje. Pravděpodobně však jde o hlubší problém než jen lenost či pohodlnost. Mohlo by se jednat o příznaky deprese, která je u seniorů poměrně častá, zvlášť v situacích velkých životních zvratů, jako je právě penzionování. Ztráta energie, zájmů, chuti do života, zanedbávání hygieny i vztahů, to vše k depresi patří.
Proto by bylo dobré v první řadě zařídit manželovi návštěvu praktického lékaře a důkladné fyzické vyšetření. Je potřeba vyloučit případné zdravotní příčiny manželovy apatie. Následně lze velmi doporučit psychiatrické a psychologické vyšetření. Pokud se deprese potvrdí, existuje účinná léčba pomocí psychofarmak a psychoterapie, která může manželovi významně pomoci znovu najít chuť do života. Zároveň je důležité, aby Ludmila nezůstávala se vším sama. Pečování o apatického, depresivního partnera je mimořádně náročné a vyčerpávající. Neměla by se bát požádat o pomoc a podporu své blízké, přátele, případně se obrátit i na svépomocné skupiny pro příbuzné lidí s depresí, kde může sdílet své pocity a čerpat cenné rady i povzbuzení.
Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.
Autorský článek podle příběhu čtenářky Ludmily E., vyjádření psychologa Pavla pařízka
